Onyx storm

Třetí díl ze série Empyreum za mnou a čtvrtý v nedohlednu. :( Alespoň nás v brzké době čeká doplňující kniha Threshing Day. :) Z Onyxové bouře jsme měla strach, protože při čtení této série jsem zjistila, že Rebecca nemá problém zabíjet postavy. Ať už jsou oblíbené nebo ne, člověk vždy jen zírá, když to přijde. Inu Rebecca nezklamala, opět mě donutila některé části číst se zatajeným dechem. Nechť jsou jejich duše poručeny Malekovi. Kniha mě moc bavila, jen mi přišlo, že měla delší rozjezd. Ale pak to jen svištělo. Děj se nesl v dobrodružném a bojovném duchu plném nečekaných zvratů. Co se postav týká, stále platí, že miluji draky Andarnu a Tairna. Jejich rozhovory neměly chybu, pubertální Andarna se s nikým neštvala. Co vám budu povídat, to bych nebyla já, abych u knihy neplakala, to měla, prosím pěkně, na svědomí taky Andarna. Chápu, její rozhodnutí, ale v tu chvíli mě to zlomilo stejně jako Violet. Kdo četl, asi víte, o čem mluvím. Vývoj Violet a Xadena nebudu moc rozebírat, ať tu nejsou spoilery. Miluju je, jejich dynamiku a jejich pouto a doufám v to nejlepší pro ně. Z vedlejších postav si mě ještě víc získal Ridoc se svým humorem. Ale víte, jak to je u Rebeccy, když si nějakou postavu oblíbíte... a Ridocovy otázky ,,Tak kde je ta hranice? V jakém okamžiku se dostane příliš daleko na to, abys ho stále bránila?", které řekl Violet, podpořené fanouškovskými teoriemi mi na náladě teda nepřidají. No a ten konec? Cože?! Mám tolik otázek a žádnou odpověď! Těším se na další díl! A Rebecco, prosím, nezabíjej nám Ridoca. Rebecca, please, don't kill Ridoc.

Rozhodně lepší a čtivější než druhý díl, někdy mě štvalo umělé prodlužování děje, jakoby si autorka stanovila nějaký počet stran a ten potřebovala vyplnit. Co oceňuji a co autorka umí jsou závěry a zvraty v závěrech a tady to byla teda jízda, kniha začala gradovat už od výpravy za Iridy, ale teda posledních cca 150 stránek byla jízda.