Oneiroboros

čtenářka Barrku níže vyčerpala vše, co bych napsal sám knížečka ani ne na hodinu četby naláká ilustracemi a dostojí charakteristice vzadu na obálce: plácat ovšem bez kompozice a vnitřní logiky na nějakých 50 stranách textu styly a motivy od čínské mytologie přes bibli či Freuda až po Hru o trůny, míchat řečtinu s latinou, varany z Galapág s Kavkazem, oidipovský komplex s toxikomanií (olizování kamenů) atd. atd., to už je na mne trochu moc, z toho se autor nevylže "snem" ani "mezisvětním portálem" myslím, že Reissler chce ve skutečnosti psát o problémech chlapeckého dospívání a zvolil si k tomu trochu nešťastnou podobu experimentální F&F

Budu v menšině, ale mně se knížka líbila. Zajímavé pojetí toho, jak se lidská civilizace neustále honí za vlastním ocasem a i přes veškerou snahu se změnit zůstává stále stejná, jak napovídá i název knihy. Některé pasáže se mi četly velice dobře a bylo patrné, co se autor snaží sdělit. V některých částech by bylo dobré, kdyby to nebral letem světem, zpomalil, zaběhl do detailů a nechal čtenáře nasávat atmosféru, ta mi tam občas chyběla. Když je v jednom odstavci shrnutý nějaký dialog, charakteristika, odkaz na mytologii a ještě popis něčeho, tak to můj mozek nestíhá a musím se k textu vracet, což mne ruší od zážitku ze čtení. Přitom trochu se rozepsat a natáhnout to na odstavce tři by zážitek spíše umocnilo. Celkově pokud by autor ten stejný text, který nacpal do 80 stran, roztáhl na 100, obsah by byl stejný, ale četlo by se to lépe a čtenář by jistě i více pochopil. Odkazy na mytologii byly opravdu hlavně odkazy, možná ten, kdo si přečetl popis knížky a očekával více draků, bude zklamán, protože tato knížka sice je, ale vlastně není o dracích. Mně ale bavilo hledat narážky na různé legendy a určitě jsem si nevšimla všech. Míchání oidipovského komplexu s toxikomanií právě perfektně sedělo do charakteristiky jednotlivých draků, celkově jednotlivé osobnosti tří hlavních hrdinů (a v návaznosti jejich matek) byly zajímavě vystižené a leckdo by se v tom mohl najít. Vezmu-li v potaz, že je to autorova první vydaná kniha, jsem spokojená. Doufám, že si kritiky čtenářů vezme k srdci, bude na svém psaní pracovat a pokračovat v něm, protože má jistě světu ještě co sdělit. Práce ilustrátorky je skvělá, obrázky Alchymistů bez víček se mně osobně líbí víc, ale sem by se opravdu barevné žabičky nehodily a ponurými draky vystihla myšlenku knihy.