Oneiroboros

čtenářka Barrku níže vyčerpala vše, co bych napsal sám knížečka ani ne na hodinu četby naláká ilustracemi a dostojí charakteristice vzadu na obálce: plácat ovšem bez kompozice a vnitřní logiky na nějakých 50 stranách textu styly a motivy od čínské mytologie přes bibli či Freuda až po Hru o trůny, míchat řečtinu s latinou, varany z Galapág s Kavkazem, oidipovský komplex s toxikomanií (olizování kamenů) atd. atd., to už je na mne trochu moc, z toho se autor nevylže "snem" ani "mezisvětním portálem" myslím, že Reissler chce ve skutečnosti psát o problémech chlapeckého dospívání a zvolil si k tomu trochu nešťastnou podobu experimentální F&F

Pardon. Přes bezvadnou ilustraci na obalu a celkově povedené obrázky lákající na něco vzrušujícího... ten text vzrušující není. Abych to shrnula- stane se tam moc věcí na málo slov. Autorem odfláknuté. Pěkné nápady, odkazy na mytologie, ale je znát, že to není vyseděná kniha, ale během pár odpolední nacvakané něco. Méně je někdy více, ale to v tomto dílku neplatí. Chtěla jsem více. Více jazykové zdatnosti, více popisů, více vysvětlování, více rozdílů mezi postavami, více přemýšlení v přímém přenose... Bylo to plochoučké, přestože námět sliboval něco hlubokého, máme se smířit se zvraty, které jsou předestřeny v pár slovech a víc už se k nim nikdo nevrací, nemáme prostor přemýšlet ani o postavách, ani o tom, kde jsou a co se jim děje. Vše zůstává nevyřčeno a zahaleno jakože tajemstvím, protože je to přece tak "snové"....pfffff. Ne. Dětinský příběh.