One Piece Romance Dawn - Dobrodružství začíná

Na jednu stranu rozumím fenoménu, který One Piece představuje, protože ta kombinace humoru, odhodlání a akce je vážně působivá. Na stranu druhou zas musím popravdě říct, že do kolen jsem z toho nešel. Kluk snědl gumové ovoce, stal se z něj doslova nezničitelný optimista a teď kráčí za svým snem o postu Největšího piráta. Po cestě přitom nabírá podobně vyšinuté jedince, kterým buď dodává sebevědomí, nebo dobrou náladu. Ta premisa je ve svém důsledku miloučká, kdyby mi bylo tak deset let. Ale v porovnání s tím, co už jsem od těch desíti přečetl, mi Eiičiró Oda nepředkládá vlastně nic nového. Svéhlavé dobrodružství party potřeštěných hrdinů má bezesporu své kouzlo, ostatně už první kniha nabízí mnoho hravých nápadů a bezprecedentních skečů, ovšem představa nekonečné ságy, z níž jsem vyrostl dřív, než jsem jí vůbec začal číst, mě jednoduše neláká. Ona je to v důsledku jen další šónen manga se vším, co k tomu patří, akorát že z pirátského prostředí a v duchu příběhů Astrid Lindgrenové.

První díl jedné z nejznámějších manga sérií mě zaujal, ale ne natolik abych měla nutkání se vrhat do dalších dílů. Příběh je zajímavý vypráví o chlapci Luffym který se chce stát pirátem a v tom mu bráni pouze to že neumí plavat. Omylem také sní ovoce, kvůli kterému může hodně roztáhnout své tělo a to mu pomáhá třeba v boji proti různým dalším pirátským posádkám. Abych byla upřímná tak z anotace jsem si myslela že mě to bude bavit více, ale ve výsledku to není vůbec špatný nápad na mangu o pirátech a životě na moři. Myslím si zle bych i pokračovala, pokud bych si ihned nevyhledala kolik má série dílů, protože absolutně nechápu jak rozvětvený a beztak i zdlouhavý příběh autor do těch 107mi dílů nacpal. Příjemný, humorný příběh, ale já se dál nepouštím. P.S. Možná zbytek příběhu odbydu u anime, ale nevím. Podle počtu mých právě rozkoukaných anime si vůbec nejsem jistá…