Omyl

Plácnu Tuckera po zadku, když prochází kolem mě. "Vítej zpátky, po tom tvým miminkovským ksichtíku se mi stýskalo." "Vyser si," odsekne. Logan a Grace sú skrátka moji miláčikovia :) "Už s tebou někdy holka předstírala orgasmus?" vyhrknu. Je pondělí, osm ráno. Nervózně poklepávám špičkami prstů do kuchyňské linky a nespouštím oči ze svého spolubydlícího. Dean se na cestě k ledničce zastaví tak prudce, že kdyby měl na nohou brusle, právě teď bych si z obličeje stíral odštěpený led. "Promiň, nerozuměl jsem. Co jsi říkal?" Jeho tvář je ztělesněná nevinnost, takže až potom, co otázku zopakuju, mi dojde, že to na mě hrál. Dean se předkloní, po tvářích mu tečou slzy a ramena se otřásají záchvatem smíchu. "Já tě slyšel už napoprvý," zařehtá se. "Jenom jsem chtěl slyšet, jak to řekneš znovu... No páni... Asi jsem si nachcal do kalhot..." Znovu se chechtá. "Tys to dělal s holkou a ona to pak předstírala?"

Opět parádní hokejová romantika. Problémy v tomto díle jsou opravdu děsivé, ale četlo se to samo. Moc fajn a po-telefonat s matkou Grace mě odrovnal. "Miluju tě, ty debilní blbečku. To nejsou obvykle ta slova, jaká chce chlap slyšet. První dvě ano. Další tři už tolik ne."