Omega

Přijde mi, že se Jack McDevitt ve svém cyklu Motory Boha dostal do situace, kdy neví, čím novým by tentokrát oslovil. Další katastrofa už čtenáře neohromuje tolik jako dříve, a to ne kvůli tomu, že by se z autora stal v mezičase cynik, ale protože se jeho scénáře záchranných operací jednoduše opakují. Odhalení nové mimozemské rasy taky zdaleka neuchvacuje tolik jako na začátku, čistě kvůli tomu, že je to jen další „nová" rasa, podobně jako v předchozích třech románech. Alespoň že se spisovatel konečně vrátil k tématu vesmírného oblaku, který z nějakého důvodu likviduje veškeré civilizace - takže kdo toužil jedenáct let po odpovědích, alespoň nějakých se v tomto románu konečně dočká. Přes všechny opakující se motivy ovšem stále patří Jack McDevitt k prvotřídním vypravěčům, který sice nehýří imaginací moderní britské space opery, ale na druhou stranu je napínavý, zábavný a hlavně srozumitelný. Arthur C. Clarke a Isaac Asimov v něm tak rozhodně mají důstojného literárního pokračovatele.

Příliš dlouhé, rozvláčné. Knize by slušel tak poloviční rozsah. Dění na planetě Bulíků je většinou nepříliš zajímavé. Nejlepší částí knihy pro mě byly popisy akcí kolem ježků a mraků Omega. Konečná teorie o Omegách mě překvapila. Originální.