„Kdyby byl tohle seriál, třeba jako Stranger Things, tuhle námu by něco při první příležitosti sežralo.“ „Nemůžeš ty knížky brát tak vážně.“ Já miluju bouřky a blesky. Ale na druhou stranu moc nemusím hmyz. Tak že jsem měl z počátku z tohoto příběhu trochu rozporuplné myšlenky. Navíc je tohle spíše pro mladé čtenáře, kteří si v tom najdou určitě to své. Příběh se četl lehce a rychle. Některých okřídlených tvorů mi bylo líto. Motýl jako bernardýn je fakt zajímavá myšlenka. Co mě troch zarazilo je fakt, že hlavní hrdinka čerpá z knížky Bestiář: Bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry . . . od údajného Víta Procházky. Ovšem, zde na Databázi knih je u knihy uveden autor Luboš Antonín. Asi zde chybí spoluautorství. Jinak lehce strašidelné, napínavé a příjemné čtení. Pokud máte nějakou fóbii, určitě se budete bát. Jako bonus si paní spisovatelka svůj příběh pěkně nepřímo sama okomentovala. Viz úvodní citát. Ona se mi totiž hlavní hrdinka chvilkama moc nepozdávala. Citát: Smutné zjištění – s jednou rukou stojí čtení za prd.

Tak nic pro ty, co se bojí bouřky a úplně nemusejí hmyz a členovce. Skvělá hororová jednohubka nás zavede do školního prostředí, kde skoro třináctiletá školačka Rebeka musí snášet různé druhy šikany od posměšků týkajících jejího vzhledu až po fyzické napadání. Přitom ví, že se na světě dějí lidem horší věci, no ale vysvětlujte si to, když jste terčem právě vy. Připomene jí to setkání s holčičkou postiženou Downovým syndromem. Nicméně ta holčička je podivná ne pro své postižení, ale pro schopnost mluvit na Rebeku v její mysli. A varuje ji před nebezpečím, které se skrývá v bouřkových mračnech. Atmosféra pomalu houstne, úplně stačí ta hejna lišajů smrtihlavů a pořádně vzrostlý pavouk. Nečekejte úplný happy end, ale pro tentokrát bylo zlo odraženo. Moc dobře se to četlo a možná by to chtělo mít doma po ruce speciální baterku! :-)