Ohniště v obýváku

Druhá sbírka sloupků Novotného a Zrzavého, podle mého soudu ještě lepší, než ta předchozí. Možná je to tím, že se zabývá tématy z nedávné minulosti, kdy dominovala covidová pandemie a následně ruská invaze na Ukrajinu. Opět jde o pohledy brilantních vědců z oblasti přírodních věd na aktuální společenské a politické dění, ale i na obecnější problematiku biologickou. Dozvíme se, proč byla první vakcina proti covidu vyvinuta tak rychle i proč měly výsledky základního výzkumu virů u netopýrů, téma pro běžného smrtelníka naprosto nedůležité, tak zásadní význam. Odmítání očkování bylo oprávněně označeno za sociální parazitismus a kritice neunikli ani pověstní zubaři a další rádobyodbornící na epidemiologii: "Fenomén lékařů, často kapacit ve vlastním oboru, z nichž se přes noc stali hlasatelé vlastní, podomácku uplácané pandemické teorie, je nejbizarnějším úkazem naší informační scény". Z obecnějších témat, souvisejících s chováním lidí a sociologií, lze zmínit např. pitný režim ("okrajová pitomost"), výchovu dětí domluvou ("žádného jiného savce tento způsob výchovy nenapadl") nebo volání po tradiční rodině: "Lidé, kteří hovoří o podpoře tradiční rodiny blábolí nesmysly - to co mají na mysli, je rodina extrémně netradiční - tradiční rodina je velká, mnohogenerační, ekonomicky zajišťující všechny své příslušníky… Tradiční rodinu obnovíme … docela jednoduše zrušením starobních důchodů a povolením dětské práce". Kriticky se autoři rovněž staví k vlivu sociálních sítí na společnost: "Internet způsobil, že o jiných lidech víme mnohem víc než dřív, takže máme mnohem víc důvodů si je ošklivit; představa pohlavního styku dejme tomu s voličem Miloše Zemana je natolik fantaskní, že na jiných vlastnostech tohoto voliče (včetně pohlaví) už ani tolik nesejde". Ke genderové problematice: "Zatímco sex je kategorie biologická a hýbat s ní lze leda kastracemi, džendr je konstrukt sociální, vnitřní, nezjistitelný jinak než dotazem". Takto by se dalo dlouho pokračovat, takže k napadení Ukrajiny jen jeden citát: "V první den ruské invaze na Ukrajinu oba čeští prezidenti, současný i minulý, synchronně přiznali, že jsou idioti". Některé prezentované názory jsou jistě poněkud nekorektní či provokativní, ale vždy vtipně napsané a k meritu věci. Občas jsem se musela smát nahlas.

Zahrnuje mladší texty než současně vydaná "Jak to chodí u opic", ale lze tu doslovně zopakovat, co píšu i tam: Chytré a poučné, duchaplně vtipné, zdravě provokativní a roztomile nekorektní, ale vždy přesné, trefné a zábavné. Jsou to takové obzvlášť pikantní jednohubky velmi rozmanitých chutí, osvěžující a provětrávající základní přesvědčení a představy o světě. Příspěvky obou autorů se skvěle doplňují a nelze se začít nudit. Zajímavé je, že ani starší texty zásadně nestárnou, ale naopak se samy od sebe tváří v tvář současnosti překvapivě aktualizují. Vřele doporučuji všem otevřeně přemýšlivým!