Odpusťte mi, Váš Leonard

"Můžeme být zároveň lidi i zrůdy, máme v sobě obojí." Milý Leonarde, chtěla bych Ti říct hned několik věcí. První z nich je, že přestože se Ti asi nelíbí, že používám velká písmena, když Tě oslovuji, a bude Ti to připadat "überdementní" a "überkonzervativní", budu to dělat dál. A chceš vědět proč? Protože bych řekla, že tím se od mnoha mladých lidí dnešní doby odlišuji. Kdo by se ještě v době facebooku a esemesek obtěžoval s dopisem a natož s dopisem, ve kterém osobu oslovuje s projevenou úctou? Řekla bych, že přestože na mém oblečení je občas nějaká ta módní značka vidět, a ne na všechno mám pevný názor (ale snažím se dělat si ho!) , nejsem úplně "überdementní". Co si o tom myslíš Ty, Leo? Také bych Ti chtěla říct, že s Tebou naprosto souhlasím v jedné věci - i v těch nejhorších věcech lze najít špetku dobra. Víš, milý Leo, dal jsi mi opravdu hodně. Ve chvíli, kdy jsem začala číst jsem si Tě oblíbila. Okamžitě. Bez zaváhání. Způsobil to asi nějaký mozkový zkrat nebo snad vnitřní přesvědčení, ale Tvé vyprávění je jedno z nejlepších, jaké jsem kdy četla. Vážně. Plné nechuti a opovrhování, a zároveň plné naděje na lepší život. Věříš, že budeš žít lépe, než ty stovky a tisíce lidí, kteří nenávidí svou práci? Věříš v to? Já ano. A doufám, že Ty taky, protože jestli ne, moc by jsi mě zklamal. Leo, budu muset končit. Jít bojovat za lepší svět. Jít bojovat za sebe samu, a za svou budoucnost. Myslím, že by se Ti to líbilo. Taková malá a bezvýznamná holka, která jen ráda trošku provokuje tím, že je jen trochu jiná. Ani bys nevěřil, jak málo stačí... " A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.." (a tohle sem píšu přesně proto, protože vím, jak moc to nesnášíš S vážnou úctou ke světu, nikoli k lidem v něm, Emma

Zavřela jsem dočtenou knihu a nemohla ji odložit z rukou. Jenom jsem tak seděla a zírala a po tváři mi tekly slzy, a nechala jsem vyplavit ten smutek, že kolem nás je spousta Leonardů, kterým neumíme porozumět. Silný příběh a Matthew Quick má můj obdiv.