Odpouštění Odpúšťanie

Odpouštění se nedá nařídit ani vynutit. Je to proces, který začíná uznáním vlastní bolesti, přijetím zodpovědnosti za svoje pocity a postupným propouštěním viny a hněvu. Odpouštění je základ – bez něj může v člověku zůstávat jed, napětí, touha po trestu i beznaděj. A právě v takovém vnitřním napětí se může prohlubovat i psychické trápení. Je to uzdravující proces pro nás samotné. Odpuštění neznamená schválit to, co se stalo. Odpustit neznamená zapomenout. Odpustit neznamená vrátit do svého života člověka, který nám ublížil, ani mu znovu důvěřovat. Odpuštění není povinnost, ale možnost. Možnost přestat nést bolest jako břemeno. Možnost přestat dovolovat minulosti, aby určovala naši přítomnost. Možnost osvobodit se od pout, která nás drží u lidí a událostí, jež už nemůžeme změnit. A někdy právě ty nejsilnější příběhy začínají ve chvíli, kdy se člověk rozhodne, že už nechce žít v nenávisti. Ne proto, že by bolest přestala existovat, ale proto, že si konečně dovolí žít dál. Protože skutečné odpuštění není prohra. Je to návrat k sobě. Kniha se četla dobře, i když je psaná převážně slovensky. Její poselství je silné a připomíná, že odpuštění může být jednou z nejtěžších, ale zároveň nejvíce osvobozujících cest k vnitřnímu klidu.