A já jsem přečtla knížku od Skácela, jinak jsem byla pilná jako včela. Však nikdo neví, jak to je. Že práce stojí, čas utíká... Nemohu stihnout oboje. Nádherná knížka, krásné verše.. Citovat bych tu mohla všechny. A tak jsem svoje city, pocity a skutečnost napsala zde ve vlastní básničce. Skácelova poezie je mi blízká, navíc jsem zjistila, že se narodil ve stejný den jako já (jen tedy v jiném roce).

Od té chvíle co vím, že voda má rozpuštěné vlasy, můžu se k nim vracet kdykoli. A ony znásobí mou radost, prohloubí dumání a stesk utlumí...a plynou, jako když mi někdo fouká do řas... "Posléze je tu ještě něco a povědět to neumíme potichu jsme to zapomněli hlasitě o tom nevíme."