Odebírání srdce

Jodi Picoult mne vždy dokáže zaujmout.... Jako ženu,matku i babičku mne rozmanitá zákoutí vztahu, mateřství i zodpovědnosti za dětský život musí upoutat .... A navíc od spisovatelky, jejíž dílo znám a daří se mi naslouchat jejím myšlenkám .... A byla mi blízká postava Paige - i její pochybnosti o schopnosti vychovat dítě, protože jí se promítá vlastní dětství a absence mateřské lásky .... Ona a její muž Nicholas pochází z rozdílných vrstev - a my v knize můžeme sledovat jejich vzájemné chápání i nepochopení .... A do toho narození syna, nároků mateřství i možnost vlastní seberealizace .... Až v ohrožení Nicholas poznává svoji slabost - chirurg není Bůh .... není všemocný.... nedokáže svtvořit život, pouze jej udržet v chodu .... Ovšem žena je nositelkou života - a děje se tak od nepaměti .... Tuto knihu napsala autorka v 27 letech - nevím, zda již byla matkou, ale tyto pochybnosti se mohou dotknout každé ženy .... Již nežijeme v době, kdy je žena odsouzena být pouze v domácnosti.... Každá z knih této autorky má co říci ....

Odebírání srdce je dalším z procítěných a silných románů, které umí Jodi Picoultová skvěle. Opět zpracovala žhavé společenské téma, tentokrát mateřství. Jako máma a babička jen stěží chápu jednání Paige, ale oceňuji její návrat a sílu vytrvat a bojovat o vztah i dítě. Pravdou však je, že já se svou maminkou žiji dodnes, nikdy jsem nezažila trauma a bolest jako Paige. Autorka v románu výborně popisuje pocity, city, emoce, chování jednotlivých hrdinů, jak Paige, tak Nicolase, jeho rodičů, či mámy Paige. Na mém pomyslném řebříčku to není nejlepší Jodina kniha, ale i tak je tradičně moc dobrá!