Od oltáře do Santiaga

Četla jsem už pár knih o pouti do Santiaga, tato je rozhodně o nejdelší cestě. Ano, zúžila se na základní lidské potřeby, a to jíst, pít a kde přespat, ale to se dalo čekat. To je, asi hned po myšlence duchovní, gró jakékoli pouti. Věřím, že si to manželé užili, já bych s tím svým jít nechtěla, a on to ví :) . Bylo to čtivé, ale ke konci bych to také trochu zkrátila. I mně chybí mapa a fotky, obrázky jsem moc nadšená nebyla. Ty jo, vymanit se na pár měsíců z tohoto světa a jen tak si jít .....

Knihu jsem si přečetla hlavně proto, že jsem sama cestu absolvovala s manželem, i když ne tolik kilometrů jako hlavní hrdinové. V dost situacích jsem se poznávala nebo mi připomněla mého muže. V každém případě to bylo milé připomenutí. Akorát bych možná některé pasáže zkrátila, jinak je kniha super, takže určitě stojí za přečtení.

Bohužel od knížky jsem čekala trochu víc. Všechna čest tomu, co novomanželé dokázali ujít , zvládnout a vydržet aniž by se rozvedli to ano, ale... Většina knížky se točí stále dokola kolem počasí (buď je horko nebo prší případně je zima), nákupů a přípravy jídla, hledání sprch a míst kde se ubytují a podobných problémů. K tomu ještě, tak trochu žabomyší války, drobné hádky o hloupostech, které čtenáře zpočátku baví, ale po určité době omrzí. O lidech a místech, které mladý pár prochází je tu toho napsáno žalostně málo. Lukáš a Jana putovali 3 měsíce pěšky po Evropě . Během celé cesty psal každý z nich svůj vlastní deník. Díky tomu jsou všechny žážitky z cesty v knize podány z obou pohledů. Oba musí mít velký nadhled a smysl pro humor , pokud si o sobě čtou slova toho druhého. Nebylo by to špatné, kdyby knihu zkrátili na polovinu. Je zde opravdu popsán úplně každý den jejich putování , takže možná to chtělo vytáhnout jen to nejzajímavější a vynechat stále dokola se opakující pasáže. To ovšem nic nemění na tom, že já bych cestu vzdala už v ČR a rozvedená k tomu. A co mi asi nejvíc chybělo a knihu by asi hodně pozvedlo, byla mapa cesty a pár autentických fotek. Tři hvězdičky za statečnost....

Četla jsem už pár knih o pouti do Santiaga, tato je rozhodně o nejdelší cestě. Ano, zúžila se na základní lidské potřeby, a to jíst, pít a kde přespat, ale to se dalo čekat. To je, asi hned po myšlence duchovní, gró jakékoli pouti. Věřím, že si to manželé užili, já bych s tím svým jít nechtěla, a on to ví :) . Bylo to čtivé, ale ke konci bych to také trochu zkrátila. I mně chybí mapa a fotky, obrázky jsem moc nadšená nebyla. Ty jo, vymanit se na pár měsíců z tohoto světa a jen tak si jít .....

Knihu jsem si přečetla hlavně proto, že jsem sama cestu absolvovala s manželem, i když ne tolik kilometrů jako hlavní hrdinové. V dost situacích jsem se poznávala nebo mi připomněla mého muže. V každém případě to bylo milé připomenutí. Akorát bych možná některé pasáže zkrátila, jinak je kniha super, takže určitě stojí za přečtení.

Bohužel od knížky jsem čekala trochu víc. Všechna čest tomu, co novomanželé dokázali ujít , zvládnout a vydržet aniž by se rozvedli to ano, ale... Většina knížky se točí stále dokola kolem počasí (buď je horko nebo prší případně je zima), nákupů a přípravy jídla, hledání sprch a míst kde se ubytují a podobných problémů. K tomu ještě, tak trochu žabomyší války, drobné hádky o hloupostech, které čtenáře zpočátku baví, ale po určité době omrzí. O lidech a místech, které mladý pár prochází je tu toho napsáno žalostně málo. Lukáš a Jana putovali 3 měsíce pěšky po Evropě . Během celé cesty psal každý z nich svůj vlastní deník. Díky tomu jsou všechny žážitky z cesty v knize podány z obou pohledů. Oba musí mít velký nadhled a smysl pro humor , pokud si o sobě čtou slova toho druhého. Nebylo by to špatné, kdyby knihu zkrátili na polovinu. Je zde opravdu popsán úplně každý den jejich putování , takže možná to chtělo vytáhnout jen to nejzajímavější a vynechat stále dokola se opakující pasáže. To ovšem nic nemění na tom, že já bych cestu vzdala už v ČR a rozvedená k tomu. A co mi asi nejvíc chybělo a knihu by asi hodně pozvedlo, byla mapa cesty a pár autentických fotek. Tři hvězdičky za statečnost....