Od Donu k Dněpru

Není to literatura faktu. Není to beletrie. Je to vědecká studie. Zabývá se dopodrobna popisem děním na východní frontě v rozhodujícím půlroce druhé světové války. Tolik podrobností ubírá na čtivosti, čtenář se těmi detaily musí prokousávat k dění na frontě přes spoustu souvisejících faktů. Popis toho, jak se dá vyhrát světová válka!

Velmi zdařile napsaných a vyčerpávajících 400 stran válčení. Kniha je rozsáhlá a velmi detailní vojensko-historická studie zaměřená na sovětské ofenzivy mezi Stalingradem a Kurskem v letech 1942–1943. Autor je považován za jednoho z největších odborníků na Rudou armádu a právě na této knize je vidět jeho důraz na přesnost, operační analýzu a práci s archivními materiály, což knize přidává na kvalitě a trošku ubírá na čtivosti. Autor se zde věnuje spíše pohledu Rudé armády, které jsou popsány velmi detailně a přesně na rozdíl od jednotlivých úspěchů německé armády, které jsou spíš vždy jen shrnutím a následně jsou utopeny v dalším textu přesunů a ofenzív Rusů. Nejde o lehké nebo akční čtení v klasickém smyslu (nejvíc mi tu chyběly popisy na úrovni rot, čet nebo osobních příběhů vojáků na obou strnách), ale spíše se jedná o dlouhou analytickou práci, která rozebírá boje na všech úrovních velení — od armádních skupin přes armády, sbory, divize a pluky až po jednotlivé prapory (nižší armádní celky tu chybí a to je trošku škoda, i když chápu to se do analytického přehledů válčení vklínit nedá). Autor detailně sleduje pohyb vojsk, logistiku, chyby velitelů, stav jednotek i strategické cíle obou stran (popisy stavu armád, jednotlivých celků nebo jejich materiální vybavenost je někdy velmi úporná). Velká část knihy je věnována operacím Malý Saturn, Skok, Hvězda a Rumjancev, tedy klíčovým sovětským ofenzivám po vítězství u Stalingradu, tkaže jestli nemáte rádi sovětské úspěchy, tak tuhle knihu nečtětě, tady Němci vítězí jen málo, kolem Charkova a jejich vítězství jsou vždy jen dočasná a lokální. Za mě je silnou stránkou právě její obrovská hloubka a detailnost pro čtenáře, kteří se v jednotlivých fázích východní fronty orientují a spíše hledají detaily a přesné popisy jednotlivých údobí. Autor ukazuje, že boje na východní frontě nebyly jen střetem mas lidí, ale extrémně složitou sérií operací, kde rozhodovaly přesuny rezerv, koordinace frontů, stav zásobování i schopnost improvizace velitelů, je to napsané tak, že si ke konci knihy velitele armád a svazků na obou strnách pamatujete dokonale. Německé protiútoky pod velením Mansteina i sovětské chyby po Stalingradu autor analyzuje velmi podrobně a bez ideologických nesmyslů autora ruských knih, což mě překvapilo a opětovné dobytí Charkova tu je popsáno dobře. Čtenář na 400 stránkach dostává velké množství názvů jednotek, mapových situací a operačních detailů, takže jde spíš o literaturu pro zájemce o vojenskou historii než o nějaký čtivý text, nicméně díky fontu (Jota) a zpracování je čtení zábava. Kniha na mě působííla velmi odborně a myslím, že mi hodně detailů a skutečností po přečtení zůstane v hlavě na dlouho. Člověk má pocit, že sleduje skutečný chod války v celé její složitosti — od rozhodování generálních štábů až po krvavé střety jednotlivých pluků v zasněžené stepi. Celkově je Od Donu k Dněpru výborná, ale náročnější vojenská analýza jedné z nejdůležitějších etap východní fronty. Pro čtenáře, které zajímá operační umění Rudé armády, struktura bojů a detailní průběh sovětských ofenziv, jde o mimořádně kvalitní a hodnotnou knihu. Vyčleňte si na to hodně času a musíte se do toho ponořit, aby vás to nepřemohlo. Já jsem s tím na několika místech bojoval, ale celkový dojem ze čtení je moc dobrý. Knihu můžu všem o zájemcům o tuto problematiku jen doporučit.