Od Baltu k Jadranu

František Šesták s Františkem Hejtmánkem znovu spolu a znovu na cyklotoulkách Evropou. Tentokrát si dali za cíl projet trasu bývalé železné opony, která po 2. světové válce oddělovala totalitní východní blok od „imperialistického“ západního světa. Na jedné straně perzekuce, nesvoboda, porušování Listiny lidských práv a svobod, na straně druhé „ideologicky nespolehlivá, buržoazní“ demokracie a svoboda. Čas naštěstí ukázal, která strana zdi byla ta správná. Pánové, byť jsou již v letech, kdy by si mohli hovět v teple domova a užívat papučí, jsou stále aktivní a při chuti objevovat nová dobrodružství. Svou cestu začínají v německém Trawemünde na pobřeží Baltského moře a končí ji v italském Terstu po zhruba 2500 km ujetých na kole. Trochu mi na začátku chyběl datopisný údaj, kdy se výprava konala, stejně jako později popisky k fotografiím. V textu mě občas překvapily (ne)logické přesmyčky typu „cesta A je mnohem lepší a sjízdnější než B, proto jsme zvolili trasu B“, jinak se ale jedná o plynulé a odsýpající čtení. Dalo by se dokonce říct, že bylo vyhlazeno do takového lesku, až je téměř nezávadné a „přístupné i malým dětem“. Tím nechci nikterak snižovat obdiv k dosaženým výkonům obou pánů, ale po dočtení mi z jejich cykloputování zůstalo v hlavě jen málo. Možná je ale chyba na mé straně…

Obdivuhodny sportovni vykon. Strucny dejinny exkurz, ktery ma smysl a musime si ho pripominat. Popisky fotografii bych take uvitala, takhke to by tipovacka. Velke diky Frantiskove!