Ochranca

Táto časť je výborným pokračovaním vojny medzi Grékmi a Peržanmi. Zároveň pokračuje v objasňovaní vzťahov a politiky medzi jednotlivými mestami, hlavne medzi Aténami a Spartou.

Podtitul knihy Vojevůdce zní - Dvě legendární bitvy, jeden neohrožený válečník. Dovolím si s tím trochu nesouhlasit, ty bitvy které se odehráli v ději této knihy byli tři mimo námořní bitvy u Salamíny a bitvy u Platají proběhla ve stejný den jako ta u Platají na pobřeží Malé Asie i bitva u Mykalé, a i těch vojevůdců kteří se zasloužili o Perskou porážku bylo mnohem víc. Autor tím vojevůdcem mínil hlavně Themistoklése který měl opravdu lví podíl na vybudování Athénské válečné flotily a v bitvě u Salamíny sehrál tu nejdůležitější roli. Spolu s Themistoklésem bych však titulem vojevůdce v klidu mohl pojmenovat i Aristeidése který se bitvy u Salamíny jako jeden z velitelů také zůčastnil a velel Athénskému kontingentu v bitvě u Platají. To samé platí i o Xanthipposovi který velel Athéňanům v bitvě u Mykalé. A samozřejmě si titul vojevůdce zaslouží i sparťan Pausaniás, synovec legendárního Spartského krále Leónidáse, vůdce sparťanů v období v kterém se odehrává tato kniha. Kdyby autor nebyl Angličan, ale Čech podezíral bych ho že fandí Spartě, bylo to trochu znát, že mu Sparťané imponují, až tak že například v popisu bitvy u Platají vůbec nezmínil například roli bojovníků z řeckého města Tegea, kteří bojovali po boku Sparťanů, a byli to právě Tegejci kdo zabili vůdce Peršanů Mardonia a tím definitivně zlomily Perské vojsko, a ne Sparťané jak to popsal Conn Iggulden. Pokud jde o osudy Themistoklésa po bitvě u Platají tak i tam si autor dost upravil fakta a nechal ho brzo zemřít v Perském exilu, ve skutečnosti to bylo až dvacet let po té. I tak jsem zvědavý na další dva díly z tohoto období, které by měli popisovat zlatý věk Athén pod vedením syna Xanthippa Periklése, protože to autor vyvažuje velkou čtivostí.