Oceán mimo zákon

S Ianem Urbinou jsem podnikla podivuhodně weird cestu. Oceán a moře v nás obyčejných smrtelnících evokuje především dovolenkový čas, ale nikdo z nás už se tolik nazamýšlí nad tím, že i tam se děje bezpráví. Jako obyvatelku vnitrozemského státu pro mne není příliš přirozené pozastavovat se nad oceánským ekosystémem, ale Ian mne svou knihou Oceán mimo zákon vzal s sebou na nebezpečnou cestu za prozřením, protože oceán se netočí pouze kolem záchrany velryb, ale zachraňovat potřebují i jiní. Oceán rovněž není bezedný odpadkový koš, a rozhodně není tak svobodný a romantický, jak bývá oslavován… Ian podniká sondu do světa, který by nám měl být skryt a čtenářům tak předkládá poutavým a téměř vždy dramatickým způsobem patnáct případů, kdy zákon pozbývá svého významu a kdy se sami musíte stát pachatelem, abyste zabránili (nebo se aspoň pokusili) bezpráví. Setkává se s aktivistickou skupinou Sea Shepard, která brání mezinárodní vody před nelegálním rybolovem, poznává šokující podmínky, v jakých rybáři, často oklamaní a zneužití muži, na lodích pracují, že smrt na moři není výsadou jenom přírodních živlů, ale často lidí, kteří s životy beztrestně mrhají. Kde zákony nejsou vymahatelné. Oceán mimo zákon určitě stojí za vaše povšimnutí. A ač je to pořádná bacule, je čtivá a co do tématu hodně přitažlivá. A jak avizuje samotná kniha, na plechovku tuňáka se už opravdu budete dívat jinak. Za mě má tato analogie donquichotova boje s větrnými mlýny obrovské doporučení.

Ako milovníčku prírody pochádzajúcu z prostredia obklopeného početnými lesíkmi či horami a od detstva si vychutnávajúcu pohľad na mohutné kopce, raz odeté do sivasto-zelených farieb jari, inokedy zahalených snehovými čiapočkami, ma vždy fascinovala predstava tej vzdialenej, tajuplnej masy menom oceán. Masy, ktorú som síce neraz navštívila, no vnárať sa do jej hlbín inak než len fyzicky mi dosiaľ nikdy nenapadlo. Veď prečo by aj? O nadmernom rybolove, znečisťovaní a moderných pirátoch drancujúcich somálske pobrežia či terorizujúcich loďstvo snažiace sa preplaviť Guinejský záliv alebo Indický oceán síce počúvame bežne, kto by si však v 21. storočí dokázal skutočne predstaviť, čo za tajomstvá a hrôzy vlastne ukrýva ten šírošíry bezhraničný, oceán? Nuž, bola to práve tá bezhraničnosť či možno skôr splývajúce kontúry hraníc a absentujúci zákon či jurisdikcia, ktoré amerického novinára Iana Urbinu zlákali preskúmať tú nekonečnú, korupciou, bezprávím i nezáujmom sužovanú hlbinu, a spoznať tak spletenec ekologických či ľudskoprávnych "praktík" a zločinov, ktoré sa vzájomne prepletali a vytvárali tak živnú pôdu možnosti nezákonne kooperovať.  Na jednej strane klimatické zmeny, nadmerná spotreba, ťažba či neregulovaná turistika kúsok po kúsku narúšajúce environment a biodiverzitu podmorského sveta, na druhej strane podvodné agentúry, chudoba, dlhy, ilegálna či nútená práca a vykorisťovanie neraz hraničiace s moderným otroctvom. Urbina v súbore samostatných, no predsa úzko spätých a kde-tu na seba nadväzujúcich reportáží priblížil farbistú paletu problémov či tragédií dotýkajúcich sa rozľahlého priestoru medzinárodných vôd, a šikovne tak predostrel komplikovaný a nesmierne komplexný mikrosvet, ktorý predstavuje oceánska (námornícka, priemyselná, spotrebiteľská i morálna) problematika.  Od nedodržiavania či otvoreného porušovania pravidiel bezpečnosti pri práci cez nedostatok jedla, bitky, sexuálne násilie či všakovaké týranie, až po štátmi či cirkvou neobmedzované potraty a odbojové hnutia neziskových, za ochranu životného prostredia či záchranu zmanipulovaných rybárov bojujúcich organizácií. Pútavé, dynamické, úderné. Jedným slovom - výborné! Toto chcete čítať