Obřad ohně

Indiánka Mau slyšela ve snu poslání a odjela za ním na dalekou cestu. Cestuje z Amazonie, přes Švýcarsko až do Československa na horu, kterou viděla. Cestou se jí potvrzuje, že její poslání je propletené s osudy a příběhy druhých, bez kterých by se nedostala dál. Dostane se až do Prahy, kde vykoná Obřad ohně. A pak je tu Wapiti, její přítel, který se pojmenoval Velkým Jaguárem a rovněž vykoná ten samý obřad, ale za jiných podmínek. Obřad ohně a jeho smysl byly velmi zajímavé. Během něj dojde ke spálení Starého času a uvolnění místa pro Nový čas - to se mi líbilo. Náročné pro mě ale bylo zpracování. Hned od začátku je příběh nabitý informacemi (na mě až moc) a chvílemi se rozplývá široko do stran. Vystupuje tam spoustu postav a tak jsem se občas ztrácela. Nejčtivější pro mě byla cca poslední třetina. Některé čtenáře by mohlo zaujmout, že celá kniha je takový mix různých kultur a jejich životů - indiánů, vyšších sil, mimozemšťanů nebo českých disidentů. Myslím, že kniha není pro každého, ale své čtenáře si určitě najde.

Léčitelka Mau z Amazonie slyší, jak k ní promlouvá člověk, který potřebuje pomoc. Není však z jejího kraje. Vydává se tak na cestu do neznámé země, za neznámým hlasem. Spojení indiánky a ČSSR je velmi neobvyklé a zajímavé, i když k tomuto propojení dojde cca na posledních 100 stranách. Nejprve cestuje Mau po Amazonii, kde se vrací ve svých stopách, pak je ve Švýcarsku... Musím říci, že kniha je dost chaotická a přeplácaná. Najdete v ní toho opravdu mnoho - indiány, vyšší moc, mimozemšťany, Boha, komunisty a disidenty... Zprvu jsem se musela knihou prokousávat a nemohla jsem se začíst. Postupně se stával příběh o něco zajímavějším. Rozhodně bych ho ale tak o 100-150 stran zkrátila. Nejvíce mě asi zaujala symbolika samotného Obřadu ohně - konec starých časů a příchod nových. Bohužel mě kniha tolik neoslovila. Ale jak to obvykle bývá, 100 lidí 100 chutí.