Táto kniha je, okrem iného, o šialenstve ľudí, ktorí trpia utkvelou velikášskou predstavou o schopnostiach človeka ovplyvňovať a kontrolovať klímu našej planéty. V danom kontexte preto vyznelo naozaj komicky, keď ju jej autor zakončil nemenej velikášskymi slovami o akomsi „dobývaní vesmíru“.

K samotné otázce toho Kremlík nepřináší mnoho nového, respektive nic, co bychom nečetli ve Skeptickém ekologovi či jiných knihách, nicméně alespoň téma aktualizuje s ohledem na některé nové skutečnosti (Climategate, pátá zpráva IPCC, apod.). V důsledku se ani tak nesnaží argumentovat proti zastáncům globálního oteplování zapříčiněného člověkem (byť uvádí některé důvody, proč si myslí, že je celý současný fenomén z větší části v režii přírody), spíše mu jde o to ukázat, že záležitost je těžce zpolitizovaná a většina aktérů jde hlavně po dotacích či úderných politických tématech, zatímco pravda je až na druhé koleji. V lecčems má zřejmě pravdu, v lecčems patrně ne, avšak útočný, povýšenecký a spasitelský styl, kterým to podává, mu při snaze oslovit čtenáře nejspíš příliš nepomůže, spíš naopak. Asi nebyl úplně šťastný nápad připravit knihu, která působí jako blogový příspěvek roztažený na 200 stran. 50% (2-3*).