Občanský zákoník Velký komentář § 1-117

Povězme si to úvodem - komentář Melzer/Tégl je jistě nejlepší komentář k OZ dostupný na českém trhu. Tedy alespoň by byl, kdyby jako celek existoval, ale to teď ignorujme. Jistě, není to kvalita rakouské a německé produkce, nedovede se měřit s Mnichovským komentářem BGB nebo s Klangem. Ale to dohromady ani není chyba autorů, prostě pracují v nějakém prostředí, kde by německý střih dogmatiky neměl šanci na úspěch, neb by tomu v podstatě nikdo nerozuměl. Melzer/Tégl je ale krátce komentář dobrý. První svazek ale rozhodně není nejskvostnější literaturou. Řekneme si, na 117 paragrafů je vlastně 720 stran fakt dobrých. Problém je, o jaké paragrafy se jedná, že ano. Úvodní ustanovení jsou naprosto bez konkurence tím nejvýznamnějším v celém kodexu. Jsou zatížená bohatou historickou, filosofickou a konstitucionalistickou tradicí, která jim propůjčuje v podstatě neomezený obsah a dopad na celek občanského práva. Řečeno jinak - 720 stran může být rozsahem adekvátní pro prvních 14 paragrafů. Jestli. A to je nutno zdůraznit, že vlastní komentářový obsah má pouze 640 stran textu. Čili, a to myslím vážně, tento komentář je stále ještě neúplný, krátký a pomíjející některé aspekty komentovaných ustanovení. A i tam, kde je nejsilnější (výklad norem, či text kogentnosti) nedosahuje takové teoretické hloubky, aby byl přesvědčivý. Přes veškerou snahu a při vší ironizaci Knappa se Melzerovi nepodařilo vytvořit test kogentnosti, který by rovněž nesklouzával k právnické intuici. Přes veškerou rétorickou přesvědčivost se Melzerovi nedaří utajit nedostatečné vzdělání v hermeneutice a jednostrannou příchylnost k hodnotové jurisprudenci. Jeho pokus o překonání nejasnosti hranice právního dualismu teorií typových pojmů je pak v něčem vyloženě obskurní (vzhledem k tomu, že kategorie typových pojmů je sama o sobě pochybná a právní dualismus nadto není pojmem platného práva, ale jeho strukturálním prvkem (pakliže jej chceme respektovat) a nelze jej tak pojímat prizmatem metodologické klasifikace). Neříkám, že to je špatné! Proboha ne! Opět - je to to nejlepší co máme. Ale zrovna první díl rozhodně není nejsilnějším ze série. A to obecná ustanovení jsou ještě lepší, než ustanovení o osobách. Část o osobách je ještě výrazně slabší. Některé komentáře jsou vyloženě směšné (viz třeba komentář k § 18, který vymezuje dualitu subjektů s právní osobností a který se Melzerovi vešel na jeden odstavec - prosím, tohle není praktický komentář, kde by člověk nezájem o toto ustanovení chápal, tohle je velký komentář, který má obsahovat filosofické pasáže! Něco pak dohání Havel v §20, ale zase, málo a pozdě.) Jisté zlepšení představují ustanovení ochrany osobnosti, která jsou opravdu dobře a zajímavě vypracovaná - jakkoliv i v této oblasti by se dalo posunout ještě dál. Naopak nejslabší jsou pojednání Šínové, které jsem nikdy neuvěřil opravdovou odbornost v oblasti procesu a hmotnou si to tu nevylepšila - jako ta pani je v něčem sympatická a já v podstatě její znalosti nechci zpochybňovat. Ale její komentáře jsou v podstatě banální, mělké a poněkud obskurně napsané. A tohle všechno, drazí moji, není psáno jako nějaká zlá urážlivá kritika. Vůbec ne, pro boha. Já mám ten text rád. Velice mi pomohl a je vyloženě dobře, že ho máme. Ale přiznejme si, že první díl Velkého komentáře nejenže si zaslouží nové vydání, ale zaslouží si vydání rozšířené a přepracované. Neb být lepší je dobré.