"Rozálie Vilemíno Čarodějná!" Nejsem dítko, ale četla jsem s nadšením. Tatínek čaroděj se "rekvalifikoval" na školníka - čarodějnictví zkrátka málo vynáší - a jelikož celá rodinka dostala ve škole školnický byt, tak Rozárka prostě bude chodit do lidské školy. Mně se to líbilo moc, takže našim maloškům budu doporučovat. "I když se Rozárka snažila, ve škole se jí nic nedařilo.Třeba takové psaní. V čarodějnické škole psala tužkou a byla to legrace. Ale tady musela psát perem. Moc na něj tlačila a písanku měla samou kaňku. Chtěla psát gumovacím perem, co měl Pepík. Vždycky když něco pokazil, klidně si to vygumoval a opravil. Dostával pak samé jedničky. To Rozárka dostala z psaní už i trojku a k tomu navíc razítko prasátka. Jenže maminka jí gumovací pero dovolit nechtěla."

O Rozárce Čarodějné a zlobivém Pepíkovi je dětskou knihou, která bavila i mne jako dospělou. Má v sobě trochu napětí, které děti při čtení pocítí sami na sobě a budou hledat záškodníka v partě, který jim ničí věci, společně s hlavní hrdinkou příběhu, s Rozárkou. Téměř na každé dvoustraně objevíte obrázek, který Marie Nováčková ilustrovala tak, aby na první pohled zaujaly. Nejen svou velikostí, ale také barevností.