Když už se rozhodnu zkusit nového českého autora, tak vždy sáhnu po knize z Hostu... U nich je za mě současná česká próza prostě nejlepší a je tam asi největší jistota, že mi sedne...O ostatních nevím nic je zvláštní a osobitá kniha... Hlavní hrdinka mi po pravdě nebyla vůbec sympatická, její vztah k rodině byl neskutečný... Zároveň mi ale příběh ukázal, že i takoví lidé jsou... Není to asi nejlepší kniha poslední doby, ale za přečtení rozhodně stála...

Zvláštní vyprávění. Alice je vysoce inteligentní, poněkud odtažitá osoba. Pro lepší orientaci v životě si už v dětství vytvoří vlastního boha, kterého žádá o vyplnění svých přání a pak sleduje, jak to funguje. Nejrůznějším jevům a náhodám přikládá magický význam a nechává je ovlivňovat svá další rozhodnutí. A je nesmírně důsledná a vytrvalá, její počínání jde tedy z extrému do extrému. Autorka nemilosrdně s ironickým humorem glosuje všechny slabosti, prokrastinace a směšné rysy svých postav a tak z vyprávění žádná z nich nevyjde s úplně čistým štítem. Je pro život lepší urputná snaha držet svůj osud pevně v rukou za cenu chyb (Alice) nebo se podvolit všemu a nebojovat vůbec (Jana)? To ať si každý čtenář rozmyslí sám. Jediný problém mám s Olgou / babičkou, respektive s proměnou jedné v druhou. Povahou a přístupem k životu se tak zásadně liší, že žádné z autorkou naznačených zdůvodnění této změny není věrohodné a tento pro příběh poměrně důležitý moment tak pro mě zůstává bohužel bez vysvětlení. I tak je to ale jedna z nejlepších knih současného českého autora, kterou jsem v posledních letech četla.