O nosorožci, který šilhal

Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali. Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.

Slabší. Neurazí, ale znovu to číst vážně nechcete. Rýmy opět nefungují a navíc je zde často zmatek v tom, kdo vlastně mluví a kvůli podivnému překladu se budete dost ztrácet. Což je na knihu, která má dvacet stran, dost tristní.