O neumírání

Hmm, tak čo mám napísať o tejto knižke? To je ako, keď v nej William Saroyan píše o tom, ako opísať Všetko.. Podobne to cítim teraz. V tej knižke je jednoducho všetko a všetko sa to odohráva a pletie a melie a chvíľku neviem či viem ,,čo to doprkna vlastne čítam“ aby som to potom pochopil a potom zase o kúsok ďalej je zase všetko až tak nástojčivo jasné a stále je tam to Všetko.. a je tam cítiť láska, láskou je tá kniha naplnená, možno niekedy s príchuťou smútku a nostalgie ale je tam.. je tam radosť a múdrosť medzi riadkami a aj na riadkoch.. je tam skrátka Všetko :)

Ak máte radi Saroyana, tak sa vám bude asi páčiť aj táto tak trochu iná kniha. Ktorá je o živote spisovateľa, o tom, ako, kedy a prečo Saroyan píše, o jeho deťoch, o dostihoch. Ale rovnako aj o ľudskej povahe, maličkostiach, ktoré tvoria svet, láske k životu. A neumírání. "Chceme toho víc a víc, a tahle iluze, že jsme s to mít víc a víc, tahle neověřená teorie, že je něco víc k mání, muže přetrvávat díky slovům, díky jazyku a jeho obratnému nebo inspirovanému užívaní. Ale je něco víc, co lze mít? A jestliže ano, jaká je povaha toho "víc"? Cožpak řada nejmoudřejších mužů neodhazovala v pokročilém věku jednu věc za druhou, až nakonec neměli nic než sami sebe, anebo to, co jim ze sebe zbývalo, a tvrdou podlahu, na které uléhali k spánku, prostý šat, do něhož se halili, nebo se jim aspoň přikrývali, misku, z které pojídali nejprostší pokrmy, lžíci a nic nebo skoro nic víc? Cožpak se ti nejmoudřejší z nás nezbavili všeho haraburdí a krámů světa a nezavrhli s ním celou tu iluzi a teorii "více"? Ale nový život chce víc, dítě chce víc, jinoch chce víc a téměr každý chce víc po celý svůj život. Ale jaká je pravá podoba tohoto "víc", které je tak žádoucí, že se nikdo nepřestává snažit je získat? .... "