O nás zvířatech

"Další milé povídky o psech a kočkách?“ Tak přesně tohle od knihy O nás zvířatech nečekejte. Lukáš Fišer totiž ve svém souboru dvaceti šesti povídek servíruje mnohem pestřejší zvířecí společnost. Na stránkách knihy potkáte myši, želvy, žáby, husy, oslíka, chameleona, retrívra Humphríka, prdící krávu Juditu nebo dokonce šváby. A právě tahle rozmanitost dodává knize originalitu a kouzlo. Právě díky rozmanitosti zvířecích hrdinů nepůsobí kniha jako obyčejné milé povídání o zvířátkách. Mnohé příběhy totiž ve skutečnosti vypovídají hlavně o lidech, jejich chování, samotě, vztazích či ztrátách. Povídky jsou krátké, čtivé a často psané s nadhledem, humorem či lehkou ironií. Některé příběhy ale umí být i překvapivě melancholické a nutí čtenáře k zamyšlení. Nejde totiž jen o zvířata samotná — mnohé povídky ve skutečnosti poukazují na lidský svět. Velkým plusem knihy jsou také nádherné ilustrace Matěje Formana, které celou atmosféru krásně doplňují. Kámen úrazu pro mě ale představuje zařazení knihy mezi literaturu pro děti a mládež, případně označení „rodinné povídky“. Upřímně si totiž nejsem jistá, zda je kniha pro děti skutečně vhodná. Objevují se zde momenty jako zastřelení psa nebo nález mrtvého psa v poli, které nebyly příjemné ani mně jako dospělému čtenáři. Chápu jejich význam i kontext, ale pochybuji, že by si z některých těchto příběhů děti odnesly to, co autor zamýšlel. Zároveň se v knize občas vyskytla nějaká známá osobnost, o které jsem v životě neslyšela - prostě proto, že jsem jiná věková kategorie. Takže tyhle povídky by pro malé děti ztrácely význam úplně. I přes tyto výhrady na mě kniha celkově zapůsobila pozitivně. Povídky se čtou velmi dobře, každá je jiná a některé ve mně zůstaly ještě dlouho po dočtení. Nejvíce mě dojala a zahřála povídka Černý kocour. K přečtení určitě doporučuji — jen bych zvážila, zda ji číst společně s menšími dětmi. 3,5/5 *