Tak tady už toho bylo tak nějak moc – moc nereálných situací, moc nadávající postava, moc informací, prostě moc moc moc. Souhlasím také s uživatelkou LunaL. pode mnou, že kapitoly byly až moc dlouhé. Pochválit musím ale ilustrace, tyto od Marie Koželuhové se mi líbí víc než od paní Ivy Hoňkové, která ilustrovala jiné autorčiny knížky. O létajícím autě mohl být dalším krásným a dojemným příběhem od Ivy Hoňkové (podobně jako Samík a práškovací letadlo nebo Příběh hasičské cisterny), ale tentokrát tu něco selhalo. Došly nápady? Redaktorka dostatečně text nestudoval? Těžko říct. Velmi mne to mrzí, ale víc, jak 3* dát tentokrát nemůžu.

Knihu si vybral syn (7) v knihovně, protože dlouho mluví o létajících autech. Kapitoly jsem mu četla na víckrát, byly až moc dlouhé. A ze začátku zbytečně vleklé a spíše informační. O letadlech tam bylo opravdu hodně! Asi od 1/4 knihy nás děj začal bavit, ke konci jsme byli dost napjatí, jak to celé dopadne! Kniha nejen o letadlech a létajícím autě. Ale hlavně o přátelství, samotě, píli a vytrvalosti. A o tom, že každý může udělat chybu, ale i každý může odpustit. Kniha spíše pro čtenáře cca od 9let