O květině

Knížka je souborem úvah i krátkých příběhů, vysílaných v pravidelných rozhlasových relacích: ty jsem ale nikdy neslyšela, takže jsem zažívala při jejich čtení ono "poprvé". Vzhledem k tomu, že jsou plné porozumění, citu, jemnosti i hloubky, bude hezké se k nim vracet, a to klidně i na přeskáčku. Líbí se mi také doprovodné ilustrace v podobě květin technikou akvarelu - jakoby jen zlehka nahozených. Během čtení jsem se dozvěděla, že autorka občas do svého rozhlasového přednesu zařazovala na místech, kde to cítila, chvilkovou pauzu - ticho, aby posluchač mohl vnímat i své vlastní pocity. To mi v knížce samozřejmě chybělo, protože oči letí po řádcích docela plynule a samy se jen tak nezastaví. Vyřešila jsem to tím, že jsem si "dávkovala" jednotlivé příběhy, nechávala je na sebe působit a dala možnost projevu pocitům, které ve mně vyvolaly.

Autorku znám z rozhlasu a tak jsem se zvědavostí sáhla po této tenké knize, která obsahuje moudré a laskavé úvahy o rozličných aspektech života - o přírodě (nejen o květinách), o přátelství a lásce, o divadle, o hudbě, ale třeba i o fotbalu. Kniha se nedá číst najednou jako román, ale je lepší jí dávkovat jako lék na duši a k zamyšlení.