Knížek o meditaci, (jak by se také kniha dala nazvat) vyšlo zřejmě již haldy. Autoři různých kvalit se snaží nasytit poptávku člověka moderní doby, který je přesycen informacemi, technickými zázraky a extrémními zážitky všeho druhu. Paradoxně se mu ale nedostává toho nejdůležitějšího – hlubšího poznání smyslu vlastního života. Proto hledá různé duchovní cesty… Proč tedy další kniha s tímto tématem, když už všechno bylo řečeno a popsáno? A čím je trochu jiná? 
Přijde mi dost důležité, že autor je původem Čech (tedy přesněji Moravan). Důležitý je i fakt, že je pevně zakotven v katolické víře a knížek o meditační praxi v současném katolickém prostředí v Čechách tak moc zase nevychází. Toto společenství je spíš zatíženo strachem, který často přechází až do agrese vůči všemu, co by mohlo ukázat křesťanskou spiritualitu v novém, modernějším světle. Proto může současného hledajícího člověka, který je obeznámen se spiritualitou východního typu překvapit a zklamat, že se s hlubším sebepoznáním a spiritualitou vedoucí pod povrch modlitebních úkonů běžně v církvi nesetká. Může si z toho vyvodit, že křesťanství je povrchní a bez obsahu. 
Opak je pravdou. Bohužel literatura velkých křesťanských mystiků je psána jazykem, pro dnešní dobu těžce pochopitelným a je velkým oříškem i pro překladatele. Jsem proto nadšená z knihy, která navazuje na tuto tradici a srozumitelně sděluje základy křesťanské spirituální moudrosti. Zpočátku kniha působí velmi jednoduše a prostě (až se někdo může ptát, kde je ta hluboká křesťanská mystika?), ale právě v tom je její síla. Autor si plně uvědomuje, že základní skutečnosti života jsou velmi jednoduché, a pokud je člověk dokáže vnímat a prožívat ve svém každodenním životě, nalézá odpovědi na otázky vlastního duchovního hledání. O tom, jak hluboce je tento text promyšlen a promeditován, jsem se přesvědčila poté, když jsem chtěla z knihy vybrat krátký úryvek. Pokaždé, když mi nějaký kousek textu připadal jako ten pravý, nemohla jsem se udržet a ve čtení jsem pokračovala. Každé další slovo pro mě pak bylo čím dál důležitější a každá následující věta dávala textu hlubší smysl. Tato kniha patří mezi ty, které opakovaným čtením zrají spolu s čtenářem. Teprve po několikátém přečtení člověk začíná tušit, co chce autor těmito slovy sdělit a předat ostatním. Úryvek z kapitoly "Být a jednat" Je-li rovina schopností a dovedností tou jedinou, na níž se navzájem setkáváme, budou rozdíly zjevné. Existují lidé v něčem lepší a v něčem naopak méně dobří, osoby samostatné a závislé. Tam, kde se lidé setkávají výhradně na rovině "umím něco, co ty neumíš", či "mám něco, co ty nemáš", nebo i dobře míněného "udělám pro tebe, co můžu", je důsledkem stav, ve kterém se ocitáme jako vítězové či poražení, jako slabší nebo silnější, jako nezávislí či naopak závislí na druhých.
 Naštěstí existuje i jiný způsob setkávání. Probíhá na úrovni našeho bytí a spočívá v jednoduché a vědomé přítomnosti. Tato úroveň nás spojuje se všemi lidmi. Zde jsme si všichni rovni. Život, kterým jsi ty a kterým jsem já, to je jeden život. Jestliže je člověk ukotven v přítomnosti a je si toho vědom, pak je v daném okamžiku prost závislosti na svém já. Z jeho bytosti lze vycítit uvědomělou přítomnost a v jeho očích se zračí bytí, nikoli jeho ego. Ostatní to potom vnímají a cítí se v jeho společnosti akceptováni a milováni v tom nejlepším slova smyslu. Proto bychom spolu neměli jednat jen jako dospělý s dítětem, silnější se slabším, lepší s méně dobrým, nýbrž především jako člověk s člověkem.

Jednoduchý, povzbudivý a velmi podnětný text.