O Igimarasussukovi, který jedl své ženy

Není důležité objevovat, v čem jsou tyto příběhy odlišné, daleko zábavnější je nalézat to, co mají společného s našimi.

Pro evropana naprosto nepochopitelné a děsivé příběhy bez pointy.Trochu se mi rozjasnilo až když jsem přečetl od Nansena-Život eskymáků ,nebo Freuchenův cestopis -Moje mládí v Gronsku a pak jsem tyto ponuré historky viděl v jiném světle. Vždyť již v úvodu je napsáno,že nejde ani tak o obsah nebo děj toho či onoho příběhu ,ale o to JAKÝM ZPUSOBEM byl vyprávěn. A to je nepřenositelné obyčejným tištěným textem: Takže, za dlouhé polární noci Eskymák stojící polonahý v iglů,ve stavu jakéhosi transu bušící na bubínek potažený tulení kůží...Napůl skřehotavým hlasem,napůl podivným zpěvem vypráví či spíše předvádí tyto příběhy plné hrůz ze záhrobí a naproti němu strachy se krčící jeho spoluosadníci...Fantastický umělecký zážitek bohužel z dob minulých a ze zemí nám totálně vzdálených ,který již nelze zažít.Které divadení představení z dnešní doby se mu vyrovná? Kniha pro lidi zajímající se o národy za polárním kruhem a o etnografii.