"Všechno má svůj smysl. Pokud jsi někoho potkal, znamená to, žes ho měl potkat, znamená to, že od něj dostaneš něco, co ti chybí. Nebuď vůči těmto setkáním nevšímavý. V každém setkání s lidmi se skrývá poselství." (s. 16/17) Na sklonku války nacházejí dva židovští kluci útočiště v lese. 30 krátkých kapitol je založeno především na jejich rozhovorech. Mluví o strachu, předávají si moudrost a znalosti, vyprávějí si o odpuštění, vysvětlují, co je egoismus. I sny jim pomáhají přežívat. V polovině knihy do příběhu vstupuje Mína a postupně další postavy. Je jedno, jak příběh dopadne. Je méně realistický než Kdysi a Potom, méně metaforický než Anna a Vlaštovčí muž, přesto předává poselství. Pro vnímavější čtenáře mladšího školního věku vhodné jako první seznámení s tím, co byl holokaust. I když jsou ilustrace Vali Mintzi především černobílé, odráží se v nich vlídnější tvář lesa.

Knihu jsem četla a nemohla jsem přestat...moc krásně napsaná. A určitě stojí za přečtení. Dlouho na knihu budu vzpomínat :-)