O člověku, který se nebál bát

Kniha O člověku, který se nebál bát mě zaujala hlavně tím, že je označená za první román, který umí zpívat. Je snad něco lepšího, než když má kniha svůj vlastní originální playlist? Jedná se o příběh z prostředí českého showbyznysu, což je námět, který mi není zrovna nejbližší a ani ho cíleně nevyhledávám. Proto jsem byla zvědavá, co mi vlastně kniha nabídne. Bohužel musím ale říct, že jsme si tak úplně nesedly... Protagonisty tohoto příběhu jsou umělci, kteří už svoji chvíli slávy svým způsobem prožili a snaží se do tohoto světa proniknout zpátky prostřednictvím nově vytvořené umělecké skupiny. Námět je to skvělý, originální, mně osobně ale nesedlo zpracování. V knize je spousta myšlenek, ke kterým se čtenář může ještě dlouho po dočtení vracet. Touha po slávě, šance a cesta k (ne)úspěchu, vztahy v showbyznysu... A jak napovídá sám název, kniha pracuje i s motivem strachu. Při čtení narazíte na velké množství odkazů a narážek, což mi ze začátku připadalo vtipné a trefné, po několikátém opakování už mi to spíše překáželo a začalo to působit zbytečně na sílu. Měla jsem velký problém se začíst a málem mě s knihou přepadla i čtecí krize, naštěstí jsem to ale úspěšně zažehnala a knihu dočetla. Bavilo mě téma, bavily mě i postavy. Celkově jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že tato kniha zkrátka není pro mě. A na tom vlastně není vůbec nic špatného. Myslím, že kniha sedne spíše starším čtenářům, ale zároveň nechci nikoho odradit od toho, dát knize šanci. Osobně si ale myslím, že kdybych měla širší povědomí o pozadí některých detailů z knihy, užila bych si ji mnohem víc. Vyzdvihnout bych ale chtěla originální texty k písničkám, na které můžete při čtení narazit. To mě moc bavilo!

“První román, který umí zpívat!” Tento román nás zavádí do prostředí showbyznysu, které je autorovi velmi blízké a ve kterém se pohybuje. Jednou z postav je režisér Jiří Hromas, který dá dohromady partičku několika herců a umělců středního věku, kteří už nejsou na výsluní. Chce s nimi secvičit představení, takovou taškařici, která má lidi bavit a pobavit. Má to být “dosud nevídaná show z oblasti nového kabaretu propojená s nejnovější metodou imerzivnich prvků”. Jelikož je režisér na mizině, očekává od projektu především pořádné peníze, které víc než potřebuje. A zúčastněné má vystřelit zpátky mezi lidi a zvýšit jejich popularitu. A pak je tu Bedřich Racek, který skládá hudbu a text k tomuto zmiňovanému projektu. Většinu svého života se snaží být nenápadný, ale přitom je neskutečně chytrý, šikovný a nemá se za co stydět nebo se čeho bát. A především o něm kniha je. S celou partičkou a těmito dvěmi tedy prožíváme zkoušky, ale zabrousíme často do jejich vzpomínek, především tedy Bedřicha. Musím přiznat, že ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní a především na humor. Prostředí showbyznysu je pro mě takřka neznámé, ale v knize na mě všechno působilo reálně a opravdově. Jak se ukazuje, i umělci jsou jen lidi se svými problémy, radostmi i strastmi. Bavilo mě použití přezdívek a vysvětlení, jak k nim dotyčný přišel. Postavy mluví bez příkras a nějakých kudrlinek. Oceňuji, že kniha je plná písniček a textů a čtenář si může díky QR kódu písničky poslechnout a to v podání kapely Svatej Petr. Z mého pohledu si knihu užijí spíš čtenáři středního věku, kterým bude zmiňovaný humor bližší a lépe mu porozumí. Kromě toho přijdou na řadu i vážnější témata - prostě tak, jak to v životě chodí. A mimo jiné kniha ukazuje i na sílu přátelství mezi Bedřichem a Jirkou. Kdyz to shrnu, je to zajímavý kousek, který byl pro mě něčím jiným, než obvykle čtu.