O čem víme prd

Uchokniha. A parádní! Já až doteď nevěděla, že vědci v oboru fyziky jsou tak vtipní (jasně, Teorii velkého třesku opomíjím) a umí tak zaujmout, že skoro nedýcháte. Tím, že jsem knížku poslouchala, jsem se pravděpodobně připravila o spoustu pěkných grafů, takže hned, jak ní někde uvidím tištěnou si jí minimálně znovu prolistuji a připomenu si všechny ty fretky, lamy, pravěké vědce a vesmírná koťátka :-) Vůbec se mi nechtělo končit s nekonečnými otázkami o životě, vesmíru a vůbec - neboť jak sami autoři v závěru přiznávají, pokud čekáte knihu odpovědí, budete pravděpodobně poněkud zklamaní :-) Ale má to výhodu pro všechny další vědce - stále je co objevovat. Protože o vesmíru víme z 95% prd a o těch zbývajících 5% se rozhodně nedá říct, že je máme plně prozkoumané :-)

Tak jsem knihu po pár týdnech dočetla a bude se mi stýskat. Za tu dobu jsem si zvykla na vtípky o lamách, křečcích a paviánech. A jiné legrácky těchhle sympaťáků. Četla jsem dlouho, protože jsem si chtěla vychutnat veselé povídání o "vlnových excitacích kvantových polí s inherentně náhodnými vlastnostmi" :) Ale všechno je to polopatické, zábavné a čtivé Víme toho žalostně málo. Netušíme, jak funguje 95 % (někteří fyzikové se domnívají, že dokonce 96 % ) vesmíru. O tom zbytku, pokud se podíváme dostatečně podrobně, také nevíme nic moc. A to nám k sobě ještě nepasují obecná relativita a kvantová teorie. (Vzpomněla jsem si na Einsteina, jak říkal, že čím víc toho ví, tím víc ví, že nic neví:) V těch 5 % jsme objevili 12 částic hmoty a nemáme ponětí, k čemu jich většina vůbec je. Nám známá hmota se skládá jen z prvních tří. K nejmenším stavebním dílkům existence máme ještě obrovský kus cesty. Asi tak 10 na 15. úrovní dolů... Umíme celkem slušně předpovědět souhrnné chování částic celku, jako je třeba skákající míček, ale co to vlastně je ve skutečnosti na nejzákladnější úrovni, "víme prd". A i když by se nám v budoucnu podařilo kvarky a elektrony rozebrat, je tu dnes už dost pravděpodobná možnost, že ten nejmenší díleček je "nic", jen nepatrně vibrující možnost prostoru. Kniha mne přivedla k přednáškám jaderného fyzika Jana Raka, který je o tom přesvědčený a s úsměvem vykládá, že na nejhlubší úrovni vlastně vůbec neexistujeme :o)