O čem si budeme povídat dnes?

Knížka čtená dětem. V knihovně mě upoutala názvem a obecně mě knihy zpracovávající tematiku pocitů zajímají, navíc, když jsou dílem českých autorů/autorek, takže s námi putovala domů k přečtení. Má příjemně malý formát, obsahuje úvodní kapitolu jak s knihou pracovat a osm pohádek, na konci každé z nich je několik otázek, které se týkají právě přečteného příběhu, takže s dětmi můžete problematiku rozvíjet, jít více do hloubky. Příběhy zpracovávají např. pochybnosti o sobě samém, učení se novým věcem a trpělivost, představy versus realita, změny (přechod ze školky do školy), porozumění vlastním pocitům, jak čelit strachům, poučení se z chyb, jak se nevzdávat nebo co dělat, když se dítě ztratí. Líbilo se mi, že dospělé postavy byly klidné, snažily se dětem pomoci a podporovaly je. Hlavní hrdinové a hrdinky jsou školkového věku, popřípadě chodí do první třídy. Mým dětem se líbily hlavně otázky na konci kapitol, příběhy nebyly špatné, ale že by mi nějaký vyloženě uvízl v paměti, to ne. Jako celek však hodnotíme kladně.

Děti často neumí říct, co cítí. Ne proto, že by nechtěly. Jen pro své emoce ještě neznají ta správná slova. Strach, pochybnosti, stydlivost, hněv… Někdy ani my dospělí nevíme, co s nimi. A právě v takových chvílích mohou být pohádky tím nejlepším pomocníkem. Nová dětská kniha O čem si budeme povídat dnes? přináší osm laskavých příběhů, jejichž malí hrdinové se učí porozumět svým pocitům. Seznámíme se s Toníkem, který pochybuje o svém kreslení. S Petříkem, jenž má strach jezdit na kole. S Karličkou, která si dny ve školce představovala úplně jinak. S Kvidem, který je zmatený z množství nových změn. A s dalšími dětmi, které se učí bojovat se svými obavami a hledat odvahu. Na konci každé pohádky čekají na děti otázky. Nejen o tom, jak se cítí, ale i takové, které je vedou k tomu, aby si všímaly hezkých věcí kolem sebe nebo přemýšlely, co by udělaly v různých životních situacích. Třeba kdyby se ztratily nebo jestli znají jména svých rodičů. Moji dceru bavila právě tahle část úplně nejvíc. Otázky krásně rozvíjejí fantazii a děti přirozeně vedou k povídání o vlastních pocitech. Kniha je doporučována od 4 let, tady ale půjdu trochu proti doporučení vydavatele. Ano, hlavními hrdiny jsou děti z mateřské školy a témata jsou malým dětem blízká. Jenže jednotlivé příběhy jsou poměrně dlouhé pro tak malé děti, a i text je náročnější. Navíc některé otázky i samotné emoce už vyžadují více vysvětlování. Proto bych ji doporučila spíše od 6 let, kdy děti začínají chodit do školy. Příběhy se mi ale líbily. Lidské emoce jsou v nich vysvětlené velmi citlivě a laskavě. A právě takové knihy mohou být krásným začátkem společných rozhovorů o tom, co se děje v dětském srdci.