O čem řeka ví

Prastará kolébka civilizace, Egypt, znovu mě omámil, zlákal a polapil. Kniha mě zaujala svým námětem, obálkou, krásnou ořízkou a doporučením důvěryhodné, sečtělé kolegyně. Od první stránky jsem byla okouzlená, zřejmě prastarou magií vystupující z příběhu, jinak si to nedokážu vysvětlit :) Kniha je určena podstatně mladším čtenářkám a tak jí odpouštím všechny nedokonalosti. Děj mě vrátil do filmů o Indiánu Jonesovi a Mumií a taky trochu do pohádek Tisíce a jedné noci. Dostalo se mi hodně romantického jiskření, trochu magie, dobrodružství a zapeklitých rodinných vztahů. A také trochu toho zamyšlení jak se lidé chovali a stále chovají k historii a jejím památkám. Určitě si přečtu pokračování ;)

Prostředí 19.století velké egyptománie mě na knihu nalákalo, i prvek fantazii zněl opravdu dobře ale děj ? no to už je bohužel jiná. Miluji starověký Egypt a proto jsem doufala že si knihu oblíbím, bohužel ze začátku knihy bylo vše takové plytké. Nejvíce jsem si užila vykopávky které měli své kouzlo a kdyby se kniha nesla v tomto duchu pořád naprosto bych si ji zamilovala. Místy mi děj připadal že nemá ani hlavu ani patu, a postavy se chovají naprosto iracionálně. Konec bohužel naprosto zbytečně natahovaný na druhý díl, nejsem si jistá jestli vůbec budu ve čtení pokračovat. I přesto jak miluji Egypt, bohužel tohle dobré nebylo.