Nový pořádek na starém kontinentě

Veľmi dobré a nerozvláčne zhodnotenie ešte stále teplej stredoeurópskej histórie. Autor sa zameriava predovšetkým na úlohu neoliberalizmu po revolučnej vlne roku 1989, avšak jednoznačne vymedzuje aj jeho vtedajšie i následné limity. Mnohé z myšlienok v tejto knihe sú naozaj podnetné a nútia minimálne k opätovnému zamysleniu či dokonca prehodnoteniu známych faktov z našej histórie.

Po rozpadu Východního bloku stály státy spadající do sféry vlivu SSSR před složitou volbou. Obecně na tom bylo jejich hospodářství prachbídně (většina podniků nemohla západu konkurovat). Větší část států zvolila neoliberální ekonomické reformy, dá se říci, že šlo obecně o privatizaci, deregulaci, liberalizaci (jinými slovy, na prvním místě měl být volný trh bez velkých státních zásahů). Jeden z hlavních důvodů, proč do toho státy šly, byla možnost získat zahraniční investice a obecně čím větší svoboda trhu, tím se zvyšovala pravděpodobnost přílivu zahraničního kapitálu. A tuto transformaci východních ekonomik autor podrobně rozebírá. Poměrně hodně využívá pro srovnání čísla, v knížce najdeme i řadu grafů. Bohužel klidně i pro čtyři státy zvolí spojitou čáru, která se liší pouze tloušťkou, takže pak není na první pohled hned patrné, ke kterému státu se dá čára přiřadit. Celkově knížka není zase až tak čtivá, ale je to každopádně zajímavý pohled na transformaci východních ekonomik (pro srovnání je tam i kapitola týkající se zadlužené Itálie).