Bylo to tak půl na půl. Některé povídky mě vyloženě nadchly, ať svou atmosférou nebopointou, která mě rozsekala na maděru. někdy stačilo jediné poslední slovo, které mi v hlavě ještě dlouho po dočtení zářilo jako rudý otazník. Řízné povídky nebo povídky k zamyšlení však jako by byly v menšině oproti až experimentálně pojatým textům, v nichž mnohdy převážila forma nad obsahem. Ale zklamaná rozhodně nejsem, protože některé texty budu mít v hlavě ještě dlouho.

Kdysi před lety jeden místní horrorový nadšenec napsal zahraniční horrorové hvězdě a požádal ho o povídku do jednoho horrorového fanzinu. Dostal tu povídku během hodiny a zjistil, že je Mort Castle nejen hrozně sympatický a milý člověk, ale i dobrý literát. Literát píšu záměrně, protože byť tahle sbírka nepůsobí zcela horrorově, je to vlastně jedno. Protože i když to zrovna není horror, je to skvělý příběh. Mort Castle má krásný styl a smysl pro atmosféru. Když zrovna nevyděsí (a u mě se to povedlo hned posledním bodem úvodní „eseje“), tak dojme nebo nutí k zamyšlení.