Nový měsíc na vodě

Bylo to tak půl na půl. Některé povídky mě vyloženě nadchly, ať svou atmosférou nebopointou, která mě rozsekala na maděru. někdy stačilo jediné poslední slovo, které mi v hlavě ještě dlouho po dočtení zářilo jako rudý otazník. Řízné povídky nebo povídky k zamyšlení však jako by byly v menšině oproti až experimentálně pojatým textům, v nichž mnohdy převážila forma nad obsahem. Ale zklamaná rozhodně nejsem, protože některé texty budu mít v hlavě ještě dlouho.

Prokládám romány povídkovými sbírkami a na tuto sbírku povídek Morta Castla, musím říct, jsem se po jeho románu Zabijáci, dost těšil. Nakonec radost v průběhu pročítání jedné povídky za druhou dost sklapla. V knize je těch jednotlivých příběhů nebo i různých úvah a statí k mému překvapení poměrně dost. Jedná se totiž o sbírku nejen samostatných povídek, ale i různých úvah, které jsou mnohdy třeba jen na dvě stránky a musím říct, že jejich souvislost mi po jejím přečtení uniká. V podstatě nebyl příběh u něj bych se v klidu začetl a řekl bych, že to je vysloveně dobrý kousek. Mort Castle má svůj styl psaní, jistou čtivost se mu upřít úplně nedá. Píše ale to, co ho napadne, jak ho napadne, asi na to během psaní ani nepřemýšlí a tak to taky dopadá. Popravdě mě překvapuje, že s touto knihou sklidil v Americe takové ovace. Mně naopak přijde, že se jedná o zatím nejslabší přeložený kus z Golden Dogu.