Novinářem v Číně

Tomáš Etzler je zkušený novinář, což je vidět i při čtení této 400 stránkové knihy. Asi tak polovina knihy se mi četla skvěle, nepřeskočila jsem ani řádku, líbilo se mi, že navštěvoval odlehlá místa, točil v rodinách na čínském venkově v různých provinciích, kde všude, i u těch nejchudších, vládla obrovská pohostinnost. Litovala jsem, že já se tam už nepodívám a těšila se, že si určitě pustím jeho dvouhodinový dokument o Číně - "Nebe". Co už se mi začalo od poloviny knihy zajídat bylo, že víc než o zajímavostech země začíná mnohem víc nadávat na vládu a vlády místních provincií a to mně čtení trochu znechutilo. Stačilo by mi to v každé kapitole jen jednou, víme, co je totalita. Rozhodně knihu doporučuji každému, kdo se chce o Číně dozvědět víc.

Není nad cestopisy prožité doslova až do morku kosti. A tak na mne působí kniha Tomáše Etzlera. Je to mimořádně poučné vyprávění o místech, kam se běžný turista sotva kdy dostane, kde se žije (možná dosud) v nepředstavitelných podmínkách a kde lidský život nemá valnou cenu. O místech, která jsou ohromující svou rozlohou i krásou a také tím, jak zničující vliv na ně měl a má člověk. O místech, kde lidé možná i dnes žijí s fatální odevzdaností a s vědomím neměnností vlastního osudu... Tomáš Etzler je v mnoha směrech výjimečný a zvláštní muž, samorost. Leckdo mu nemůže přijít na jméno, mimo jiné i pro jeho přímost, pro jeho schopnost říkat bez obalu to, co si myslí, i pro jeho nedostatek diplomacie. Možná i pro některé jeho osobnostní rysy...Na druhou stranu jako zpravodaj a novinář byl vždycky mimořádný, zapálený a někdy až nepochopitelně bezhlavý. Ku prospěchu toho, co točil nebo psal. Osobně jsem ho kratičce zažila v roce 2010 na Expu v Šanghaji. Všechno si byl schopen dělat sám, když něco potřeboval, šel si za tím. S nikým se moc nevybavoval, taky proč, když to nebylo potřeba... Dávám plný počet, doporučuji a Tomášovi přeji nalezení klidu, pohody a osobního štěstí ...

Knížka mě pohltila hned od první stránky. Je neuvěřitelné, v jaké chudobě lidé v Číně žijí, v jakém strachu, to je hotové peklo. K tomu zničené životní prostředí, nefunkční zdravotnictví, nejvíc mě ale dostala kapitola o zemětřesení, které mělo za následek zřícení škol, kde zahynuly tisíce dětí...To jsem musela chvilku rozdýchávat, to mě úplně rozsekalo.... Pane Etzlere, jste skvělý novinář, ale hlavně úžasný člověk, který píše od srdce a umí za něj chytit. Umíte věci pojmenovat pravými jmény a nebojíte se jít přímo k jádru věci i za cenu ztráty vlastního klidu a pohodlí, to umí málokdo..... Navíc je třeba ocenit Vaši technickou zručnost:)