Obvykle si ke čtení nevybírám knihy, u kterých očekávám horší nebo rovnou špatné hodnocení. Proč se takhle dobrovolně trápit, když existuje obrovské množství mnohem lepších knih a jen omezené množství času? Tady jsem učinil vědomou výjimku, chtěl jsem poznat argumenty a uvažování mainstreamových environmentalistů. Nechci a priori používat označení hysterici, k tomu až dále. TLDR: žádná vážně míněná argumentace se v knize nenachází a z uvažování a přemýšlení tohoto konkrétního autora, abych negeneralizoval, jsem víc než rozpačitý. Níže tedy několik dojmů: Autor se ohání vědou, vědeckou metodou, vlivem Carla Sagana, text a knihu však v žádném případě nelze považovat za vědeckou, vlastně ani populárně naučnou. V první řadě je to použitý jazyk a tón knihy. Jazyk je otřesný, výrazně bojovný, téměř válečný, agresivní, za použité eufemismy by se nemusel stydět nejkovanější marxista. Běžné jsou útoky ad hominem proti názorovým odpůrců, a tyto, zcela na rovinu, tvoří podstatnou část textu. Názorové odpůrce obviňuje z porušování principů vědecké metody téměř na každé straně, sám však nemá vůbec daleko k ohýbání faktů, nebo, co hůř, k použití vyvrácených lží, ve svůj prospěch. Text je výrazně manipulativní, schizofrenický a vlastně ukázkovým příkladem orwellovského doublethinku. Čekal jsem nějakou vědeckou rigorozitu, např. seriózní shrnutí posledních faktů, pečlivé vyvrácení argumentace názorových oponentů, nic z toho v knize nenajdete. Čekal jsem knihu plnou faktů, dostal jsem knihu plnou dojmů. Např. kritizuje názorové pozice Lomborga a Shellenbergera, mimochodem oběma vyšly v knihy v češtině, jenže vůbec nedokáže argumentovat, v čem se mýlí, pouze zopakuje pár kategorických tvrzení, o tom že porušují vědeckou metodu (Lomborg, Shellenberger není vědec) a následně stočí text na téma kdo, koho financuje, a že za vším je fosilní lobby. Autorovy vývody ohledně skeptiků jsou pak zcela nesmyslné. Nějak nemám pocit, že by dnešní klimatické hnutí bylo v defenzivě - právě naopak. Je snadné honit plusové body papouškováním klima hysterické pozice, to běžný člověk vidí dnes a denně v mainstreamu. Naopak veřejné vyjádření skepse ani tak nemyslím skepse se samotnou změnou klimatu, jako spíš skepse se směrem, jakým proti změně bojovat - obvykle znamená konec financování a konec vědecké kariéry. Hurá, cancel culture! Kolik dnes znáte význačných kritických hlasů? Já snad pouze Lomborga a ten je, zdá se, dost osamocen. A Lomborg opravdu nenapadá základní premisu, to že se Země otepluje, a že za to s největší pravděpodobností může činnost člověka. Napadá naopak způsob boje a od základu chybné zaměření se na nesmyslné a extrémně předražené projekty, které přinesou pramalý nebo dokonce žádný účinek. Už jsem zmínil, že podstatnou část textu tvoří obvinění kdo, koho financuje na skeptické straně komunity. A tedy stejně, jako je arcidémon Soros postrachem konzervativců, tak zde autor představuje podobného arcidémona liberální levice - bratry Kochovi, v textu jsou zmíněni nesčetněkrát. Dále je to pochopitelně fosilní průmysl a Rusko. Já osobně Rusko dost nesnáším, ale podsouvat mu původ skeptické pozice je myslím dost přes čáru. A to úplně opomíjím fakt, že zrovna Rusko historicky financovalo snad všechny strany zelených na světě. Mimochodem, pokud chcete vědět, kdo koho financuje na opačné straně, u klima hysteriků, přečtěte si knihu od Shellenbergera. A můžete si vybrat, komu chcete věřit, Rusko je tam taky. Autor je lhář, manipulátor a arogantní egocentrik, staví se do pozice autoritativního zdroje, aby nemusel nic vysvětlovat. Vypouští jedno kategorické tvrzení za druhým, bez jakékoliv snahy tyto tvrzení něčím podložit. Text se sice tváří, že je řádně ozdrojován, ale v naprosté většině jsou ony zdroje pouze odkazy na novinové články, autor se též často odkazuje na Twitter a další sociální sítě. Stylizuje se do role božího bojovníka, proroka apokalypsy, a omlouvá tím své hrozné chování a nevybíravé útoky vůči protivníkům. Na třech stránkách se vypořádá s atomovou energií. Kromě toho, že opakuje nesmyslné argumenty typu: je to drahé, je to na dlouho, otevřeně lže ohledně ceny za MWh dle typu elektrárny a zcela pomíjí energetickou hustotu zdrojů. Ve finále nepřichází s žádným zásadním argumentem. Je však poznat, že si je zřejmě vědom, na jak tenkém ledě se pohybuje, tahle kapitola je napsána výjimečně pokorně. Vůbec nezmiňuje třetí svět, nebo pouze v souvislosti s kritikou odpůrců. Absolutně nechápu, koho má kniha přesvědčit. Nechápu, proč se autor tak vehementně ohání vědeckou metodou, když ji svým textem vlastně zcela popírá. Jeden by čekal, že podobně, jako skeptici vyvrací studie klima hysteriků poukazování na chyby v metodice, chyby měření, apod., že autor naopak pečlivě vyvrátí chyby v metodice klima skeptických studií. Jenže to se neděje. Tady se nějak tiše předpokládá, že jsou všichni na stejné lodi, na stejné straně, že není potřeba nic vyvracet, nikoho přesvědčovat, text vlastně inherentně předpokládá, že skeptici se automaticky mýlí, nemají v ničem pravdu, jsou to hloupí ubožáci, kterým není možné s vážnou tváří naslouchat. Tahle přezíravost, tahle arogance mi vadila asi nejvíc. Opravdu se zájmem bych si přečetl nějakou vážně míněnou kritiku, v čem konkrétně se třeba Lomborg mýlí, proč konkrétně jsou jeho názory a vývody chybné, jenže nic z toho v knize není. Autor se spokojí s prostým konstatováním, že Lomborg má vše špatně, tím je veškerá argumentace uzavřena. Vlastně není, ještě ho nezapomene na mnoha místech očernit, dehonestovat a vynadat všem, kteří se snad odváží s jeho myšlenkami seznámit. Je to hodně špatná kniha. Původně jsem chtěl dát alespoň jednu hvězdičku za snahu, během psaní komentáře a pročtení osmi stran svých poznámek jsem změnil názor. První odpad co zde uděluji.

To, do jaké míry dokázaly korporáty shodit část své viny za klimatickou změnu na jedince a jak na to vlastně šly a pořád ještě jdou, vedlo k několika "aha" momentům, které mám u (polo)odborné a populárně nauční literatury skutečně ráda. Stejně jako je fascinující jedna loď, které se nakonec ocitli popírači s doomery - tedy těmi, kdo jsou přesvědčení, že už je stejně všechno ztraceno. Mann bohužel věnuje příliš velkou část knihy kritice svých odpůrců a text místy působí jako svázané vyřizování účtů. Dozvíme se, kdo, kdy a jak jeho tvrzení rozporoval, jaký je dotyčný omezenec, navíc obvykle petrochemickým průmyslem placený hlupák. A přestože u jiných tento přístup kritizuje, mají u Manna místy stejnou váhu odborné texty, novinové články a tweety. Jako problematická se jeví i autorova argumentace. Vezměte si poměrně stručnou kapitolu věnovanou jaderné energii. Tam, kde Mann připouští, že výstavba větrných elektráren je finančně náročná, ale z dlouhodobého hlediska se vyplatí, tvrdí, že jádro nemá budoucnost, protože je finančně nákladné. A s rizikem jaderné nehody pak Mann pracuje úplně stejně, jako jeho tolik kritizovaní odpůrci – přefukuje ho. Navíc se vůbec neobtěžuje dokládat svá tvrzení daty a citacemi seriózních zdrojů (ne jen těmi periodiky, jež jsou podle jeho názoru „ty správné a pravdomluvné“ – ergo píšou to, s čím souhlasí a nekritizují ho). Ve výsledku to tak působí, jako kdyby se spíše soustředil na to, aby zdiskreditoval všechny ty, co tvrdí něco jiného.