Normální dítě

Kniha Normální dítě je pro mě přesně tím titulem, který v dnešní době plné tlaku na výkon a dokonalost nesmírně potřebujeme. Příběh čtrnáctileté Anežky mě vtáhl od první strany, protože autorka dokázala trefit hřebíček na hlavičku v tom, jak dnes v mnoha domácnostech vypadá moderní dětství pod drobnohledem. Sledovat Anežku, která se snaží vymanit z úkostí na samotě u lesa, bylo chvílemi až mrazivé, respektive mrazivý bylo chování její maminky, která si vůbec neuvědomuje, co způsobuje. Tereza Kopecká mistrně ukazuje, kam až může zajít přehnaná péče o děti. Maminka v knize dělá všechno s dobrým úmyslem - nechce nikam Anežku pustit samotnou, dokonce ani nepracuje, aby se jí mohla plně věnovat - ale právě ta snaha mít doma "normální dítě" vytváří kolem Anežky neviditelnou klec. Člověku se při čtení svírá hrdlo, když vidí, jak ta největší láska a starostlivost může paradoxně nejvíc ubližovat. Čtení této knihy ve mně vyvolalo obrovské množství emocí, včetně touhy s již zmíněnou maminkou zatřást a říct jí ať už tu Anežku nechá sakra dýchat. Moc se mi líbil kontrast mezi organizovaným světem Anežčiny rodiny a nespoutaným Vilémem. Právě vedle něj se ukazuje, že cesta k uzdravení nevede přes tabulky a pravidla, ale přes svobodu být prostě a jednoduše sám sebou. Kniha je napsaná neuvěřitelně čtivě a realisticky. Nedává žádná laciná moudra, spíš jen nastavuje zrcadlo tomu, jak moc rodiče mohou své děti svazovat vlastními strachy. Za mě je to jasných pět hvězdiček a povinná četba nejen pro náctileté, ale hlavně pro rodiče, aby včas poznali, kdy je dobré "povolit stisk".

Je vidět, že i kniha může být didaktickou pomůckou :-). Věřím, že má tenhle příběh co říci jak dospívajícímu čtenáři, tak i těm dospělým, kteří taky často nebývají "normální."