Jako první mě na knize zaujal obálka. Ta je vážně povedená. Ale hned jsem si na ní všimla i té druhé věci. Věty: "Pro fanoušky románu Já, Poutník", která by mi nevadila, kdyby byla vzadu. Je to vážně podobně kvalitní kniha? (Ano, ale jiným stylem.) Je to reklamní trik, protože obě knihy vyšly v Knižním klubu? (Ano, je.) Hned mi bylo jasné, že to chci zjistit. Ale zase prr, jo? Knihu jsem si nekoupila. Ale i kdybych koupila, stejně bych na ní neměla dřív čas, než budou mít v knihovně. Při prvním čtení asi bylo slunce, měsíc a všechny planety (no, možná celá mléčná dráha) ve špatné konstelaci, protože jsem se do knihy nezvládla začíst. Ale teď jsme o dva měsíce později a já se kaju. Nomád je jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Tajná služba má dva druhy lidí. Ty s bouchačkou, co všechno vyřeší. A ty s klávesnicí, kteří jsou na stejné úrovni jako ty první. Jenom si o tom potom nevypraví ve sprše. Což hezky ukázal i začátek knihy. Jak jsou ty za klávesnicí něco míň, ale jakmile velcí kluci s velkýma bouchačkama potřebují pomoc, je jim týpek, co ovládá dron najednou hodně dobrej. A nebudu lhát, jako fanda seriálů Spooks a Alias, mi hned v očích naskočily dolarové znaky jako v hracím automatu, když padne slovo "krtek". Protože tohle je moje nejoblíbenější téma. ("Přinejlepším jste dopustil, aby vám něco uteklo. A operační tým zaplatil za vaši laxnost životy.") Je to Marc, který se vrátí z Francie domů, protože  si myslí, že mu pomohou. Kdo už nějaký ten román četl nebo viděl film, je mu jasné jedno. Že se stane podezřelým číslo jedna. Proto mě ona výše zmíněná citace hodně rozesmála. Protože za chybu vždy může klávesnice, ale za úspěch poděkují bouchačce. Mark se tedy pomocí svého mozku dostane z vazby a je rozhodnutý o dvou věcech. Zjistit, co se stalo. A přežít. No, jelikož má čtenář rád dobré konce a i u nás už vyšel druhý díl, druhá věc je jasná. Podaří se mu zjistit první část? V knize. Ale můžu prozradit, že jeho jízda je neskutečně čtivá a napínavá. A taky vtipná. Občas jsem měla vážně hysterické záchvaty smíchu způsobené hloupostmi, které hlavouni MI6 vypustili ze svých papulek. Někdo tady zmiňoval, že nechápe tak rychlý přechod klávesnice na bouchačku. No, já zase nechápu rychlý přechod od já toho hajzla nesnášim, k já toho pucinka chci. Ale první případ je v knize vysvětlen. Druhý mi zůstane záhadou napořád. Postav je tak akorát. Rozhodně jich není tolik, aby se v nich dalo ztratit. Každá strana jich musí mít pár, s tím by měl čtenář počítat, aby se dal rozjet dobrý příběh. Naštěstí je autor dobrý vypravěč a svoje postavy si zvládnul ukočírovat. A mě dal naději, že nemám házet britské autory přes palubu (v poslední době mi to s nimi nějak nevycházelo). ("Přeju ti, abys byl klikař, kámo. Klikař, nebo génius.") ...no, Marc Dane je obojí. Tak si raději dejte všichni majzla. Ok, jasno? A s malou pomocí je k nezastavení. Jenom knihu nedoporučuju na současné slunné dny. Začetla jsem se a kniha mě nepustila. Což je blbý, bacha na spálený záda. Nebo jestli někdo máte nějakou radu, jak číst těžkou knihu a přitom ležet na zádíčkách, ráda se nechám poučit. Trochu jsem se přismahla. Ale to knize nevyčítám. Za to jí děkuju...

Poctivý a nekompromisní thriller v tradici Gradyho Šesti dnů Kondora, s notnou dávkou hi-tech udělátek. Nebo jinak - takový mladší Tom Clancy, jen irští teroristé byli nahrazeni arabskými. A přestože by to mohlo svádět k patosu a holedbání se vlastní spravedlností, James Swallow k celé problematice přistupuje poměrně střízlivě. Dost možná proto, že je Brit. Každopádně zápletka je fajn, snad jen zbytečně nafouknutá. Nicméně autor příliš nevybočuje z kurzu, který nastavili Tom Cain či Andrew Britton. Přesto mi přišel daleko čtivější a uvěřitelnější. Teda opomenu-li fakt, že jeho hrdina prochází akčním vývojem jako pověstný nůž máslem, ačkoliv nejde o školeného operativce. Náhoda je blbec, ovšem zas tak velký ne. V zásadě mám ale vlastně pouze jedinou výtku, kterou bych směřoval na tvůrčí neochotu změnit pravidla hry a pokusit se čtenáře překvapit něčím novým. Protože i když má Swallow vymazlený způsob, jak spáchat teroristický čin, zbytek je obyčejný - dobří jdou po těch zlých a hotovo.