Noční můra pod jmelím

Oprávněně považuji vánoční romantické knihy za ještě o stupeň (a víc) horší než ty běžné. Vždyť přece stačí vůně skořice a cinkání zvonečků, i kdyby všechny složky díla stály za pendrek. No, a tohle jsem si dokonce koupila, protože prý je to „stejně hrozné jako Červená, bílá a královsky modrá“. Má oblíbená. Mimochodem s touto ikonickou knihou má Noční můra společného docela dost. Hrdinové jsou princové, mají poměrně silnou oporu ve funkční rodině, média a předstírání před novináři tvoří důležitou součást příběhu a také jde o fungování světa a jeho změnu. Za další je i na těchto stránkách moře chytrého humoru. Coal je vánoční princ, otec ho nutí do předstíraného manželství s Iris, princeznou Velikonoc, a aby uchlácholil politické odpůrce, k námluvám je (ryze formálně) přizván i temný halloweenský princ Hex. Jenže Coal a Hex měli už společnou aférku a vzájemnou přitažlivost nedokážou ignorovat. No a do toho všeho by Coal rád odvrátil komercializaci Vánoc a vrátil jim původní kouzlo a radost. Zní to jako klišé? Ano. Vypadají sváteční dvory, jejich králové a princezny jako něco totálně ujetého? Jo. Ale funguje to báječně. Celý praštěný svět je vystavěný naprosto dokonale a uvěřitelně včetně mediálních bouří a sociálních sítí. Četlo se to krásně, příběh měl logiku a přes všechno veselí a zdánlivou plytkost perlil moudrostí a hloubkou. Romantická linka byla napsána skvěle, žhavá, zároveň vkusná a decentní. Autorčin jazyk je bohatý a možná těch Coalových sebezpytných úvah a emočních výbuchů bylo hodně, ovšem všechno jsem mu věřila a emoce prožívala s ním. Moc se mi líbilo, že hrdinům šlo, kromě vlastního vztahu, hlavně o radost pro obyčejné lidi, nikoli o vágní štěstí pro všechny. Dvě výtky: Práce nakladatelství CooBoo je příšerná jako – bohužel – obvykle. Obludné množství překlepů, chyb, špatných tvarů sloves či zájmen či dočista chybějících slov. Uznávám, čeština je obtížný jazyk, ale to by pro redaktora a korektora prestižního nakladatelství neměl být zas takový problém. Slovo „kompartmentalizace“ mi rozšířilo obzory, ale v podobném typu literatury fakt nemá co dělat. Závěrečný propad nastal, když jsem si přečetla poděkování autorky (to je už podruhé a asi je přestanu číst). Kdy ona sama své dílo označila za „hloupé“. Jako jo, všechno, co je vážné a smutné, je zároveň moudré, a všechno vtipné a zábavné je hloupé. Cimrmani nebo třeba Jan Werich prominou, že jo. Takže v důsledku nadšení, opravdu se mi to líbilo a sedlo do noty, ovšem dokonalost je v tomto světě prázdný pojem.

Občas mám náladu si přečíst něco jednoduchého a milého, nad čím není potřeba příliš přemýšlet a je vám jasné, jak to skončí (nebo to alespoň předpokládáte). Tím pádem to nemůže zklamat A to přesně splňuje tenhle žánr. Nic jiného jsem od autorky nečetla, a ani se nechystám. Nicméně, co jsem tak koukala, že píše, tak tahle kniha se vymyká její běžné tvorbě. A sama autorka to i píše v závěrečném poděkování, že potřebovala změnu a zároveň toužila napsat vánoční příběh. Tímhle to splnila skvěle. Četla jsem na podobné téma asi tři jiné knihy a tahle se mi zatím líbila nejvíc. Nápad se svátky je správně praštěný, bavila jsem se od začátku do konce. Postavy mi byly sympatické. Děj pěkně plynul a velmi dobře se i četl. I když tedy to závěrečné rozřešení problému bylo takove trochu nedokončené a jakoby tam konec chyběl úplně. A bylo by fajn, kdyby text prošel lepší korekturu. Ano, chyby se nacházejí ve všech knihách, ale tady jich bylo trochu víc, než bývá zvykem. To je trochu škoda, zbytečně to ubírá na kvalitě překladu. Jinak za mě spokojenost.