Nočné rozhovory

Kniha o dlouholeté lásce dvou mladých lidí, která je dlouho nevyřčená. Jejich život je plný zákrut a tragédií rodinných i jiných, takže na sebe jen nemohou zapomenout byvše různě od sebe vzdáleni v různých místech a vztazích. Hodně citlivě a hlubokomyslně napsáno především pro mladé lidi, kteří ještě nepropadli skepsi normálního života. Mne kniha zdaleka minula.

Mám přečteno. A mísí se ve mně mnoho pocitů. Možná některé ani neumím pojmenovat. Will a Rosie. Spřízněné duše, kterým život dával do cesty stále nové a nové překážky. Rosie byla vychovaná v tom, aby za každých okolností dělala, co je správné. Správné vůči rodině, vůči lidem v okolí, vůči společnosti. Vlastně nikdy ve svém životě nedělala nic, co by si přálo její srdce. A Will? Ten prostě přežíval a čekal. Bral antidepresiva a čekal, nemohl zapomenout na dívku svého života. Byl to kladný hrdina se vším všudy, miláček, který má nádhernou postavu a ještě hezčí duši. Nic nevyčítá, jen tu prostě je jako cokoliv ho zrovna bude Roe potřebovat. Kamarád, přítel, milenec, bratr…. Oba měli ve svých životech příliš mnoho bolesti, které se jim stali v rodině. Jejich matky se chovaly sobecky a oni se v tom plácali. Když nemá dítě vzor v rodičích, možná neumí pořádně zakotvit ve svém dospělém partnerském vztahu. Každopádně kniha se četla na jeden zátah, byla nádherná svou láskou, kterou mezi sebou měli, přestože si několikrát na pár let zmizeli z očí, aby to jeden z nich nezrušil a po letech se ozval. A já nevím, jak to říct, příběh se mi opravdu líbil, ale Will mi přišel trochu jako Jednorožec, krásný až se tají dech, ale neskutečný. Přesto bych chtěla maličko věřit, že je to možné…láska kterou nezahubí nic, čas, odloučení, jiný muž…