Už z těch pár prvních hodnocení je patrné, že toto čtivo rozhodně není snadno stravitelné. A někteří ho vyplivnou, aniž by dokousali. První část knihy je psána stylem, jakým hlavní představitelka žije… online. Pro mě zcela nepředstavitelné. Ale věřím, že takových jedinců mezi námi přežívá spousta. Část druhá – setkání s reálným životem a to prostřednictvím rodinné tragédie. Dohromady to tvoří velmi zvláštní celek. Nicméně, kniha mě dokázala svým zvláštním způsobem oslovit a rozumím, co se nám to snažila básnířka říci. A jen tak mimochodem - ano, Amerika mi připadá docela ztracená...

Chápu záměr - to podchycení jazyka, jímž se (ne)dorozumíváme (k tomu více online než osobně) a jímž popisujeme (ne)prožívané, je respektuhodné - a když ho použijeme na popis úmrtí dítěte, je to nesnesitelné... Hodně jsem přeskakovala, bylo to na mne moc. A vrátit se nechci - ale možná to udělám...