Nietzsche a bludný kruh

Skvelá kniha, ktorá obnovila môj záujem o Nietzscheho a poukázala na mnohé aspekty jeho tvorby a osobnosti, ktoré som doteraz prehliadal. Vôbec neviem, o čom hovorí komentátor podo mnou, text bol jasný a zrozumiteľný, a to nie som vyštudovaný filozof.

Já ty francouze opravdu nemusím. Něco podobného jsem vyslovil i při komentování knihy "Nietzsche a filosofie" od Deleuze. A u Klossowskeho "Bludného kruhu" jsem měl absolutní déja vu. Samozřejmě se zde nachází množství úderných a inspirativních myšlenek. Již dříve jsem četl studii "Circulus vitiosus", kterou jsem dokonce překládal a chtěl jsem tohohle autora trochu více poznat. Můj celkový pocit z knihy nicméně kazí hned několik vecí, které nejsem schopen překousnout. Za prvé se podle mého názoru Klossowski snaží v knize působit jako odborník na všechno - zastáva pozici překladatele, umělce, filologa, filozofa, psychologa, biografa, vykladače snů a bůh ví co všechno další. Bohužel v určitých aspektech selhává. Druhý problém jsem měl s jeho, dalo by se říct, že až jízlivými poznámkami vůči Nietzschemu. Samozřejmě, ke konci Nietzschova života bylo jeho psychické zdraví neuvěřitelně pošramocené, ale označit jeho práci za prorocké fantasma mi přijde přinejmenším neúctivé i přes to, že se to autor snaží celý čas kulantně zaodít do zdvořilého obalu. Třetí věc, která mě odrazuje od jeho knihy (a to má s Deleuzem společné) je styl, jakým píše. A ne, chyba nebude v překladu. Klossowski má neuvěřitelně "těžké pero", jeho věty jsou náročné na čtení, jakoby i jeho myšlenky byly součástí bludného kruhu. To, jak píše, zacházelo až do bodu, kdy mě tento text nebavilo číst a nebýt určitých světlých bodů, zajímavých myšlenek, které záhy utlmuje nešťastnými jazykovými obraty a přirovnáními tak bych tuhle knihu ani nedočetl. A to filozofické texty čtu denně, protože filozofie je moje denní chleba. Tohle je věc, kterou vidím u všech francouzů, kteří se snaží pracovat s Nietzschem. Klossowski, Deleuze, Foucault... Ne - i když mají myšlenky, které jsou výtečné, jejich vyjádřovací aparát člověka často ubíjí až ke hranici odložení knihy. U autorů jiných národností jsem tohle nikdy nezaznamenal, ale s touhle galskou partou mám obrovský problém. Já ty francouze prostě opravdu nemusím.