Nic než důvěra

Sám název napovídá, jakou cestou sv. Terezie od Dítěte Ježíše a Svaté Tváře se snažila Ježíši jako řeholní sestra patřit. A to nejen kvůli sobě, ale toužila Bohu projevit svou lásku a získávat všechny, pro které trpěl. Modlila se i za zločince, který ve chvílí smrti přijal kříž a políbil jej. Chtěla druhé získat pro Ježíše. Stala se patronou misií, přesto, že byla nemocná a na lůžku. Chtěla Ježíše vyprostit každému, jak to vyjadřuje i její prosba: "Přitáhni mě, poběžím za vůní tvých mastí. Ach, Ježíši, přitahuj i duše, které miluji. Všechny milovala a ze srdce se jim snažila pomáhat. Svatá Terezie pomáhej i nám žít tak, jak si to přeje Bůh. Naplníme život a budeme šťastní. Některé myšlenky: "Důvěra a nic než důvěra nás má přivést k lásce." "Ach! Kdyby všechny slabé a nedokonalé duše cítily to, co cítí nejmenší ze všech duší, duše vaší Terezky.Ani jedna by si nezoufala, že nemůže dospět na horu lásky, vždyť Ježíš nežádá velké činy, ale jen odevzdanost a vděčnost." "Když mluví o eucharistii, neklade na první místo svou touhu přijmout Ježíše ve svatém přijímání, ale touhu Ježíše , který se chce s ámi spojit a přebývat v našich srdcích."

„V době, která nás láká, abychom se uzavírali do ulity svých vlastních zájmů, nám Terezička ukazuje krásu toho, když se ze života stává dar. V době, ve které převládají ty nejpovrchnější potřeby, je svědkem evangelijní radikality. V době individualismu nám dává objevit hodnotu lásky, která se stává přímluvou. V době, kdy jsou lidé posedlí velikostí a novými formami moci, nám ukazuje cestu malosti. V době, kdy je mnohými lidmi opovrhováno, nás učí kráse pečovat o druhé a být tu pro ně. V době, která je složitá, nám může pomoci znovu objevit prostotu, absolutní prvenství lásky, důvěry a odevzdanosti a překonat legalistickou či přespříliš etickou logiku, která plní křesťanský život předpisy a nařízeními a jako mráz spaluje radost z evangelia. V době, která se stahuje do sebe a uzavírá se, nás Terezička vyzývá, abychom vyšli jako misionáři, uchváceni přitažlivostí Ježíše Krista a jeho evangelia.“ Terezka je obvykle považována za učitelku lásky, i církev ji oficiálně nazývá doctor amoris. Papež František ve své krátké exhortaci tohle vnímání posouvá, když klade důraz na důvěru, se kterou se Terezka vrhla do Boží náruče. Představuje Terezku jako učitelku syntézy, která vede k jádru křesťanského života, tedy životu podle Kristova Ducha. Připomněl mi tím, jak jsou křesťanské ctnosti vzájemně propojené, jak nadpřirozená milost působí souběžně. Terezka tak nemůže být učitelkou lásky, aniž by zároveň nebyla učitelkou naděje (a tedy důvěry) a učitelkou víry. Vždyť už starozákonní Izrael měl pro naději a víru stejný termín. A láska? Ta oživuje každou ctnost a přivádí k dokonalosti naše vztahy – ke stvoření, k bližním, k Bohu i k sobě. Udělalo mi velkou radost, že se můj oblíbený papež věnoval mé oblíbené světici a že to udělal tak inspirujícím způsobem!