Neznámý

Simon Toyne se neustále jako spisovatel posouvá vpřed a jeho Neznámý již nezavání tolik brakem, jako jeho předchozí (ale přesto povedená) trilogie Sanctus a nebojím se ho tak označit za plnohodnotně kvalitní literární dílo. Autor vytvořil nový, drsný svět, který postupně odhaluje svá pravidla, která nejsou realistická, ale v rámci dané poetiky dávají smysl. Neustále se něco děje, příběh se bleskovým tempem posouvá vpřed a přináší jedno překvapení za druhým. Krátké kapitoly jen podporují výtečnou čitelnost díla. V rámci vyprávění přeskakujeme mezi několika hlavními postavami, což naštěstí nepůsobí roztržitě. Ba naopak, jednotlivé úhly pohledu se vzájemně doplňují a všechny prezentované charaktery jsou zajímavé a prochází intenzivním vývojem. I vedlejší postavy mají co nabídnout a troufám si tvrdit, že osud žádné postavy vám nebude ukradený, neboť tvůrce jejich popisu a charakterizaci věnuje prvotřídní péči a ať už se jedná o kladné, či záporné charaktery, jejich motivace jsou jasné a pochopitelné. Neznámému není příliš co vytknout, snad jen to, že jedna z ústředních záhad týkající se hlavní postavy není zcela uspokojivě uzavřena a až příliš okatě se tím dává najevo, že jde v tomto případě pouze o první díl z plánované série. Nějakého rozuzlení se v tomto ohledu sice dočkáme, ale nelze ho označit za úplné, což je škoda. Nejde o úplnou katastrofu, která by knihu příliš srážela, ale brání mi udělit nejvyšší možné hodnocení. Samotný hlavní příběh je nicméně naštěstí uzavřen uspokojivě a mohu tak přečtení této knihy jedině doporučit. I když mě zmíněné neúplné rozuzlení jednoho z tajemství lehce zklamalo, na druhou stranu mě rozhodně nalákalo k přečtení pokračování, tudíž vše zlé je pro něco dobré.

Dlouho jsem se prokousavala, začetla jsem se až v poslední třetině. Pak už měla kniha rychlý spád. Od autora zatím nejslabší kousek.