Nezdárný syn

Tak tohle je asi nejtěžší hodnocení, které jsem kdy knize udělila. Abych věc uvedla na pravou míru - autorku miluju, myslím si, že jako jedna z mála umí psát kvalitní, originální YA romance, co nejsou klišé ani přeslazené. A miluju i Nedej se, ale... Jako první věc bych ráda řekla že jsem Nedej se brala jako žánr, který měl vyvolat dojem, že je to psáno jako fanfikce (asi nám všem došlo, že autorka do Fangirl nemohla použít Draca a Harryho, tak si vytvořila pár a svět na podobné dynamice), takže jsem byla naprosto v pohodě s tím, že to není žádná velká literární kvalita, všechno je takové zjednodušené, upocené - a samozřejmě to směřuje k hlavnímu vrchulu, tedy romanci mezi Bazem a Simonem, což je pointa. Ok, tohle prostě zafungovalo. Ale tady máme před sebou knihu, která už není fanfikcí nebo tedy tak - není to ani dobrá fantasy, ale rozhodně to není ani dobrá fanfikce, která by uspokojila jejich čtenáře. Můj problém číslo jedna je queerbating. Autora těží z toho, že se jedna o knihu s gay párem, což je aktuálně několik let trendy. Ale protože doba pokročila, tak je nutné si vždy položit otázky - fungovala by kniha, kdyby to byl hetero pár? Zajímala by někoho? Má jinou kvalitu než očekávání "ťuťu" scén? Tady rozhodně NE. Podívejte, už není rok 2010, abychom tleskali každé knize s LGBT+ párem. Ale dobře, když tohle všechno na krásno pominu. Autorka se vyhýbá erotickým scénám obecně, to asi víme - jasně, příběhy vždy končí tak, že to není potřeba, ale kdyby psala další díl, tak by to začalo být divné, protože ano, mezi mladými páry je erotika, nepsat o ni tedy nedává smysl. Ok, ale tady máme problém - Nedej se, to bylo akceptovatelné. Ale HALÓ, když už autoři chtějí zneužívat mladých queer postav, tak se laskavě snažte vykreslit je poctivě! Jakože opravdu? V roce 2020 musím zase číst knížku, kde se autorka šalamounsky vyhne čemukoliv fyzickému mezi dvěma teen gayi??? C. Clare se s tím v Rudých svitcích magie vyrovnala dle mého se ctí vkusem. Jsem zklamaná a to jsem fakticky nečekala. Tohle je prostě špatně napsaná fantasy, co jenom těží z queer postav, a to ještě mizerně.

Tuhle knížku jsem přečetla téměř před rokem, až do teď ale nebylo možné komentovat... (Vážně, kdo vymyslel, že se knížka dá komentovat až po jejím vydání, když už je tu stejně přidaná...) Měla jsem obavy... první díl skončil skvěle, tvořil uzavřený příběh a já si hrdiny zamilovala. Přesto/Právě proto, jsem si nebyla jistá, jestli o pokračování stojím. Špatný druhý díl totiž občas může člověku zkazit i ten první. Tohle ale nebyl ten případ. Naopak, všechno to totiž začíná epilogem a už v něm mě autorka zvládla přesvědčit, že druhý díl je přesně to, co potřebuju. "Simon Snow did what he came to do. What they all said he would do someday. He found the big baddie - he found two - and he finished them off. He didn't expect to live thorough it. And he hadn't. Baz once told him that everything was a story, and that Simon was the hero. They'd been dancing at the time. Touching. Baz was looking at Simon like anything was possible for them now, like love was inevitable. Everything was a story. And Simon was the hero. He saved the day. That's when stories end - with everyone looking ahead to "happily ever after." This is what happens if you try to hang on after the end. When your time has come and passed. When you've done the thing you were meant to do. The theatre goes dark; the pages goes blank. Everything is a story, and Simon Snow's is over." Už v minulém díle (a ve Fangirl...) autorka prokázala, jak skvěle umí pracovat s charaktery svých postav... No, tady to ale vytahuje na nový level. Vlastně ani nejsem úplně příznivec tohoto vývoje vztahové dynamiky (což si uvědomuji, zní hloupě, ale snažím se nespoilerovat...), ale tady to absolutně dává smysl a epilog Rowlingové najednou působí ještě směšněji. Simon looks over at me. "What?" "Nothing," I say. "What?!" he shouts. He can't hear a thing I am saying over the wind and the engine and the classic rock. "I hate this fucking car!" I shout back. "The sun is burning me! I might actually catch fire at any moment!" The wind is blowing Simon's hair straight, and he's squinting - from the sun and from all the smiling. "What!" he shouts at me again. "You're so beautiful!" I shout back. Navíc se svět, který nám autorka v minulém díle představila neuvěřitelně rozrůstá. Upřímně jsem naprosto neočekávala rozměry, které se mu dostaly. Také získáváme novou postavu, které upřímně fandím. A... celkově nevím moc co vytknout, otevřený konec mě vraždí a první díl mám dost možná pořád o něco radši, nicméně... tohle bylo super. Skvěle a teď mám chuť si tu knížku přečíst znovu...

Tuhle knížku jsem přečetla téměř před rokem, až do teď ale nebylo možné komentovat... (Vážně, kdo vymyslel, že se knížka dá komentovat až po jejím vydání, když už je tu stejně přidaná...) Měla jsem obavy... první díl skončil skvěle, tvořil uzavřený příběh a já si hrdiny zamilovala. Přesto/Právě proto, jsem si nebyla jistá, jestli o pokračování stojím. Špatný druhý díl totiž občas může člověku zkazit i ten první. Tohle ale nebyl ten případ. Naopak, všechno to totiž začíná epilogem a už v něm mě autorka zvládla přesvědčit, že druhý díl je přesně to, co potřebuju. "Simon Snow did what he came to do. What they all said he would do someday. He found the big baddie - he found two - and he finished them off. He didn't expect to live thorough it. And he hadn't. Baz once told him that everything was a story, and that Simon was the hero. They'd been dancing at the time. Touching. Baz was looking at Simon like anything was possible for them now, like love was inevitable. Everything was a story. And Simon was the hero. He saved the day. That's when stories end - with everyone looking ahead to "happily ever after." This is what happens if you try to hang on after the end. When your time has come and passed. When you've done the thing you were meant to do. The theatre goes dark; the pages goes blank. Everything is a story, and Simon Snow's is over." Už v minulém díle (a ve Fangirl...) autorka prokázala, jak skvěle umí pracovat s charaktery svých postav... No, tady to ale vytahuje na nový level. Vlastně ani nejsem úplně příznivec tohoto vývoje vztahové dynamiky (což si uvědomuji, zní hloupě, ale snažím se nespoilerovat...), ale tady to absolutně dává smysl a epilog Rowlingové najednou působí ještě směšněji. Simon looks over at me. "What?" "Nothing," I say. "What?!" he shouts. He can't hear a thing I am saying over the wind and the engine and the classic rock. "I hate this fucking car!" I shout back. "The sun is burning me! I might actually catch fire at any moment!" The wind is blowing Simon's hair straight, and he's squinting - from the sun and from all the smiling. "What!" he shouts at me again. "You're so beautiful!" I shout back. Navíc se svět, který nám autorka v minulém díle představila neuvěřitelně rozrůstá. Upřímně jsem naprosto neočekávala rozměry, které se mu dostaly. Také získáváme novou postavu, které upřímně fandím. A... celkově nevím moc co vytknout, otevřený konec mě vraždí a první díl mám dost možná pořád o něco radši, nicméně... tohle bylo super. Skvěle a teď mám chuť si tu knížku přečíst znovu...