Nežádoucí návraty E. F. Buriana

Neuvěřitelně silná výpověď o vlastním otci. Neuhýbá před nepříjemnými otázkami, nelakuje na růžovo. Za mě rozhodných 100%

To není kniha, to je dílo s velkým D. (Podobně jako bylo D34 a dál.) Jan Burian se rozhodl, že se vypořádá se svým otcem, kterého sice nezažil dlouho, ale prožil s jeho odkazem celý život. A představuji si, že od doby, kdy ho to začalo zajímat, zejména ona věčně omílaná "kontroverznost" jeho otce, si začal sbírat všechny možné útržky a ústřižky, názory a pohledy a v době své zralosti z nich poskládal (víceméně chronologickou) mozaiku. Dává vedle sebe obdivné i zatracující reakce, autentické dokumenty, dopisy, ale i vzpomínky (třeba téhož člověka po 30 letech) apod., a celé to zabalil do hávu jakéhosi synovského dopisu. Oslovuje EFB "tatínku", někdy ale také "otče" a polemizuje s jeho názory, jeho činy, tak trochu ho zasvěcuje do politického dění (a zejména interpretací osobnosti a díla EFB) po jeho smrti. Z toho tedy vzniká "slepenec" v tom nejlepším smyslu slova, tedy "koláž", která nemá hodnotící charakter. Každý si z toho může vzít, co chce, jediným "ideovým" vodítkem jsou právě Janovy dopisy, kde je jeho postoj zřejmý. Píše mu "hanba mě fackuje", "nerozumím tomu, proč...", "myslel jsi opravdu, že?..." apod. Tato forma mi přijde případná, už jen proto, že samo Burianovo dílo je bezbřeze širokorozchodné a těžko uchopitelné do jedné výkladové monografie. A způsob, s jakým do toho Jan šel, vyžadoval určitou odvahu, také vůči rodině (zejm. sestře), čehož si velmi cením. Pokud bych měl tomu něco vytknout, tak to není pro lidi, kteří o EFB nic nevědí. Sice je na konci podrobný chronologický přehled jeho života a díla, ale to je spíš takové doplnění nebo pomůcka. Jinak pokud to člověk čte od začátku, nedozví se o hrách, operách, inscenací víc, než to, co se dá vysledovat v těch útržcích reakcí, což je škoda. A potom si myslím, že ta nestejná míra podrobnosti způsobuje velkou nevyváženost v materiálu, takže člověk má spíš pocit, že se houpe na vlnách, jednou je jen tak na povrchu na hladině, pak se ponoří hluboko, pak zase je spíš u hladiny apod., což je trochu škoda. Myslím, že dramaturgicko-editorský zásah by tomu neuškodil. Přes to všechno dávám 100%, protože to je dílo, a protože vyšlo v roce 2012, nazval bych ho "D12".