Než tě nechám jít

Máte-li rádi romány Colleen Hoover, která tuto knihu na obálce doporučuje, pusťte se do této od Kennedy Ryan, stylově se hodně podobá. Měla by se vám líbit. Je to silný příběh o bolestných ztrátách, rozchodu, hledání sebe, o uzdravování. Příběh o nových šancích, které život někdy dává. Manželství Yasmen a Josiaha se rozpadne po těžké ztrátě i přesto, že spolu již mají a vychovávají dvě děti. Smutek, deprese a nepochopení je od sebe oddělí, ale vzájemná přitažlivost zůstává. Dají si druhou šanci, než se nechají jít? Závěr knihy je hodně emotivní a doporučuji i autorčin doslov, ve kterém vysvětluje, proč se pustila do tak těžkých témat.

Těžké, bolestné téma, které by mělo vyvolat dosti emocí, ale u mě se tak, bohužel, nestalo. Příběh sám o sobě nebyl špatný, ale na tolik celkem hutně popsaných stran se v něm stalo dosti málo. A tak se několikrát opisovala ta samá situace, vracelo se ke stejným myšlenkám a pro mě příběh sám ztrácel na tempu a tím i zajímavosti. Možná to bylo i překladem, slovní obraty typu...." v hrdle se mi zavře lovecká past"...jsem těžko pobírala:-). A to přejdu popisy milostných scén, které často vzbuzují spíše úsměvy než nějaké erotické jiskření. Škoda, prostě mi to nějak nesedlo a příběh jsem neprožila jak bych asi měla. Ale na druhé šance věřím, to zase jo. Jen jsem neuvěřila, i při všem bolestném, co oba hrdinové knihy prožili, proč tu druhou šanci vůbec potřebovali. Ale to by potom nemohl vzniknout tento příběh. Kdo má chuť na hodně psychologickou romantiku, zkuste ho. A jsou tam i recepty, kdo hledá knihu do ČV.