Než přijde prosinec

Ke knize jsem natočila delší videorecenzi, kterou můžete najít tady: https://www.instagram.com/kerr.cani/ Číst tuhle knihu v patnácti, budu nadšená! Ale bohužel už mi patnáct není... Z počátku jsem z knihy byla nadšená. I přes větší počet stran utíkala velmi rychle, obsahuje totiž spoustu přímé řeči a rozhovorů (které ale kolikrát nejsou úplně směrodatné a přijde mi, že spíš sloužily jako taková "výplň"). Každopádně čím déle jsem četla, tím méně jsem jednotlivé postavy chápala. Jenna působí jako velmi plochá postava, až nereálná - jakto, že nikdy neviděla žádnou disney pohádku, nebyla v kině, nemá oblíbenou knihu, nemá žádný koníček? A ten její přítel, který se k ní nechová úplně nejlíp (nechci spoilerovat) - jakto, že o tom rodina neví, nebo ví, ale nic nedělá? Nikdo ho nemá rád, ale nezasáhne. Přitom si myslím, že ty vazby tam mají všichni moc hezké. Konec knihy bylo to poslední na mé nervy :D V průběhu knihy jsem si stále opakovala jednu myšlenku - Proč si proboha prostě nesedli a nevyřešili si to mezi sebou? Předešlo by se tolika nedorozuměním! Jenže na druhou stranu... chápu. Když jsem byla ve věku 15-18 let, přemýšlela jsem jinak. Dělala jsem některý věci až možná moc složitý a neuměla s ostatními komunikovat. Jsem si jistá, že kniha může zaujmout, ale zřejmě mladší čtenáře. Pro mě už to prostě nebylo :)

Moje chyba, když jsem si myslela, že taková bichle je záležitost jednodílná. Opět jsem doplatila na to, že si o knížce nejdříve něco nezjistím, než se do ní bezhlavě pustím. Takže poté, co jsem se knihou prokousala, jsem na posledních 15 stránkách zjistila, že bude mít kniha nejspíš otevřený konec a budu muset čekat na vydání pokračování, což mi vždy dokáže pěkně zkazit náladu. Teď už k samotné knížce: kniha se čte celkem dobře, více než hlavní hrdinka mi byl sympatický Ross a také vedlejší postavy - Will a Sue. Jen mi přišla až moc naivní a hloupá na svůj věk. To, jak si nechala ubližovat bylo více než smutné čtení. To rozhodnutí na konci jen potvrzuje, jak nerozumná ta holka je, ale chápu, že chtěla udělat "správnou" věc. Jen ten způsob, kterým to udělala za mě nebyl úplně ok. Kdybych nemusela čekat na další díl, hned bych se pustila do pokračování, abych se dozvěděla, zda se Jen za ten rok a půl někam posune a konečně dospěje a nepoleze mi na nervy :-)