Nevyhnutelná opotřebovanost citů

Laskavá pohádka pro starší a pokročilé, o tom, že po šedesátce život ještě zdaleka nekončí. Nebýt na můj vkus až přeslazeného konce, možná bych dal komiksu ještě o hvězdičku víc, ale jak jsem si jím později několikrát listoval tam a sem, ono v něm kromě té romance a hloubání nad nesnesitelnou těžkostí žití, vlastně nic dalšího není. Prostě nedokážu scénáři odpustit absenci dramatičtější dějové linky, nebo alespoň nějaké katarze, kterou člověk od podobného vyprávění automaticky očekává. Tady jsou dva samotáři, potkají se a pak už sami nejsou, konec příběhu, krásná perlo. Ale je to pěkné, ne že ne, Odysseus se tváří jako klasa chlap a moment, kdy si prohlíží hambaté fotky své nové známosti, ještě z dob, kdy byla modelkou, je perfektní. Sympatická je i sama sýrařka Méditerranée, když si nic nedělá z občasného hulvátství chlapů kolem sebe. V obou se přitom kloubí rozdílné samotářské charaktery, jejichž pozadí je jen tak jemně naskicováno, a přesto máte pocit, že jim rozumíte první poslední.

I navzdory tomu, že jsem čekala něco jiného, se mi tento komiks líbil. Bylo to takové ze života. Místy trošku depresivní a smutné, ale jindy zase milé, laskavé a plné naděje a optimismu. A takový život občas bývá. Konec byl lehce nečekaný, ale jsem s ním v pohodě. Kresba moc fajn. Určitě doporučuju všem, i těm mladším, aby si uvědomili, že je stáří také nemine.